Průmyslové zemědělství je charakteristické vysokými dávkami agrochemikálií. Intenzivním zemědělcům usnadňují práci a většinou také zvyšují výnosy, alespoň krátkodobě. Většina z nás nicméně považuje chemii na statcích a farmách za průšvih. Máme k tomu důvod, nebo jsou to plané obavy?
PESTICIDY
Pesticidy jsou speciální chemikálie, které se používají k ničení plevelů (herbicidy), hmyzu (insekticidy) nebo hub a plísní (fungicidy). Zemědělci jimi plošně postřikují plodiny. Účinnost pesticidů má ovšem své meze. Ačkoliv světová spotřeba insekticidů od druhé světové války desetkrát vzrostla, ztráty způsobené hmyzími škůdci stouply ze sedmi na patnáct procent.
Oproti masovému plýtvání koncem osmdesátých let spotřeba pesticidů v České republice klesla zhruba na polovinu. Je také menší než ve většině států západní Evropy. V Německu připadá bezmála třikrát více toxických přípravků na jeden hektar zemědělské půdy. Nicméně i tak čeští sedláci a zemědělské podniky každý rok použijí alarmující čtyři miliony kilogramů. Navíc to je asi o desetinu více než před deseti lety. „Nebezpečím do budoucna je jednostranné zvyšování spotřeby pesticidů díky zlepšující se finanční situaci zemědělců“, varovala oficiální zpráva o indikátorech udržitelného rozvoje, kterou experti sestavili pro vládu.
Přitom některé evropské země jsou na tom podstatně lépe. Ve Švédsku padne na hektar půdy ještě daleko méně pesticidů než u nás. Chemické společnosti pracují na vývoji přes- nějších a cílenějších látek. Přesto se ale stávají oběťmi postřiků i rostliny a zvířata, jež úrodě nijak neškodí. Právě postřiky pesticidy patří mezi hlavní důvody, proč v krajině ubylo tolik hmyzu, divokých rostlin a ptáků. Nejde pouze o přímé zabíjení. Ptáci jako strnadi a koroptve doplácejí na to, že insekticidy a herbicidy hubí hmyz a rostliny, kterými se živí.
NA ZDRAVÍ!
Škody v krajině jsou nesporný a velký problém. Většinu zákazníků však samozřejmě v prvé řadě zajímá, jaký vliv mají chemicky ošetřená pole na naše zdraví. Právě potravinami se do lidského těla dostává nejvíce cizorodých látek. Zbytky pesticidů se podle oficiálních testů objevují v nemalé části ovoce a zeleniny, které lze koupit v obchodech. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v nich loni našla zbytky 116 druhů pesticidů. Ale drtivá většina vzorků dodržuje předepsané limity. Překračuje je zhruba jedno procento testovaných potravin. Patřila mezi ně česká jablka, španělské grapefruity nebo paprika z Maroka.
Má to několik háčků. V posledních desetiletích vědci zjistili, že některé chemické látky – takzvané endokrinní disruptory – mohou narušovat účinek lidských hormonů a vývoj malých dětí v matčině těle. Patří mezi ně i řada pesticidů. Hnutí DUHA podrobně mapovalo jejich používání v českém zemědělství. Farmáři jich používají stovky tun ročně, například linuron na bramborách nebo kukuřici či thiram určený k ochraně obilovin. Potíž je v tom, že podle některých výsledků by endokrinní disruptory patrně mohly působit i při extrémně nízkých dávkách, které se u běžných toxických účinků považují za naprosto bezpečné. Lékaři se domnívají, že stojí za některými nepříznivými zdravotními trendy, především dlouhodobým poklesem množství spermií.
Kontroloři navíc sledují pouze koncentrace jednotlivých pesticidů. Ve skutečném životě však na lidské zdraví působí směsice mnoha látek. Některé lékařské výzkumy naznačují, že v koktejlu různých chemikálií se účinky mohou vzájemně podporovat a násobit. Nakolik je to opravdu vážné riziko, ještě není jasné. Podle státního Vědeckého výboru pro potraviny jsou tyto kombinace „závažným a doposud neuzavřeným problémem“.
A konečně – statistiky sice ukazují, že na potraviny s nadlimitním obsahem pesticidů v obchodech narazíte jen vzácně. Nicméně to stále nic nemění na faktu, že těch několik lidí, co mají smůlu, je jejich účinkem postiženo. Podobně optimistická čísla vycházejí z testů ve Velké Británii. Několik tamních toxikologů a ekologických expertů je podrobilo matematickým pravděpodobnostním kalkulacím. Z propočtů vyšlo, že jablko nebo hrušku, kde koncentrace pesticidů překračuje bezpečný limit, každý den sní něco mezi 10 až 220 dětmi.
Rozhodně nehrozí, že se ovocem nebo zeleninou ze supermarketu otrávíte. A dozajista je zdravější jíst jablka či mrkev, byť ošetřených nemalými dávkami pesticidů, než kombinovat uzeniny s kolou plnou cukru a prosolenými chipsy. Hlavní riziko toxických postřiků nesporně spočívá ve škodách, jež působí při použití. Přinejmenším kvůli ozdravení krajiny a návratu přírody do polí a sadů je namístě dívat se v obchodech po zboží, které zemědělci vypěstovali bez masového nasazení pesticidů.
PRŮMYSLOVÁ HNOJIVA
Podobná trendy jako pesticidy má také spotřeba průmyslových hnojiv. Po roce 1990 sice v českém zemědělství prudce klesla, nyní ale opět pomalu roste. Na hektar půdy připadá více než 90 kilogramů.
Hnojiva, která stékají z polí, silně znečišťují řeky, potoky, studny a studánky dusíkem a fosforem. Oficiální Evropská agentura pro životní prostředí uvádí, že asi 50 % dusíku v evropském povodí Labe pochází ze zemědělství; v některých řekách je to ještě více. Relativní podíl zemědělství na kontaminaci fosforem navíc stále roste. Hlavní příčinou je klesající znečištění z měst a průmyslu. Lepší čističky odpadních vod způsobily, že agrární sektor postupně přebírá primát.
ZELENÁ VODA
Fosfor a dusík způsobují růst takzvaného vodního květu v mnoha přírodních nádržích, čímž komplikují koupání. Přemnožené sinice a řasy jsou nejen nepříjemné: často také způsobují alergické reakce.
Poslední zpráva ukazuje, že ze 187 sledovaných českých rybníků, přehrad, řek a pískoven nesplňuje 37 % dobrovolné (přísnější) standardy a téměř 9 % dokonce ani slabší, povinné normy. Na osmi místech koupání dokonce museli přímo zakázat. Podobný problém platí pro podzemní vodu. Přes 11 % vzorků z pramenů, vrtů a studní překračuje normu pro maximální obsah dusičnanů v pitné vodě.
Vysoké dávky průmyslových hnojiv ovlivňují život v krajině. Půda s přebytkem dusíku zarůstá agresivními rostlinami, jako jsou kopřivy, a vzácnější druhy mizí. Silné hnojení rovněž snižuje pestrost rostlinných a živočišných druhů kolem polí. Také kvůli tomu ubývají populace některých polních druhů ptáků, například skřivanů a ťuhýků.
EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
Pravidla ekologického zemědělství vylučují průmyslová hnojiva a drtivou většinu syntetických pesticidů. Farmáři místo nich spoléhají na přírodní postupy: střídání plodin, takzvanou biologickou ochranu s pomocí přirozených nepřátel škůdců, chlévskou mrvu, hnůj a malé dávky několika druhů šetrných anorganických přípravků. Ale má to nějaké praktické přínosy?
Sem tam někteří autoři soudí, že mezi biopotravinami a zbožím z průmyslového zemědělství vlastně není žádný podstatný rozdíl. Je to však složitější. Prověrky obvykle nenacházejí v bio zboží prakticky žádné pesticidy – nejen v nadměrných, ale ani v přípustných koncentracích. Několik desítek studií už také kontrolovalo obsah minerálů, vitamínu C a sušiny. Někdy bio vychází nesporně lépe. Jindy nebyl mezi oběma skupinami prakticky žádný rozdíl. Jinými slovy: patrně záleží na konkrétním druhu ovoce nebo zeleniny a pravděpodobně také na konkrétním případě.
Ale to nic nemění na tom, že v původním účelu – ozdravit krajinu – jsou biopotraviny nesporně lepší. Srovnávací studie navíc potvrzují, že z ekologických polí odtéká do potoků a řek daleko méně dusíku. Splachy na každý hektar bývají až o polovinu menší. Stejně je to s přírodním bohatstvím.
Profesor Janne Bengtsson a jeho kolegové z univerzity ve švédské Upsalle porovnali 66 různých srovnávacích studií, které experti prozatím udělali. Spočetli, že na ekologických farmách bývá o 30 % více druhů rostlin nebo živočichů. Vyskytuje se tu více ptáků, netopýrů, rostlin, hmyzu i důležitých půdních organismů. Ale v sčítáních se znovu a znovu objevuje jedna výjimka: počty škůdců bývají stejné v ekologickém zemědělství i na průmyslových lánech. To samozřejmě není žádná podivná shoda okolností. Právě větší početnost ptactva, pavouků, dravého hmyzu a dalších užitečných živočichů udržuje nízké počty škodlivého hmyzu. Bio tedy bezesporu svůj účel plní.
Autor je programový ředitel Hnutí DUHA, české ekologické organizace.
