NP č.363 > Pošli to dálFrancouzské poměryTomáš Havlín

Někdo může kysele sledovat „francouzské poměry“. Ten znepokojivě diskutující lid zhýčkaný sociálním státem si zase jednou usmyslel vytáhnout do ulic. Demonstrovat, obsazovat školy i ropné rafinérie, blokovat cesty i letiště, prostě páchat neplechu. A to všechno kvůli privilegiím, o kterých se nám už ani nezdá! Kvůli penzijní reformě, po které se bude odcházet do důchodu v šedesáti dvou místo v šedesáti. To se tak někdo má.

 

Jiný ale může „francouzské poměry“ hanět jinak. V hospodářskou krizí stíhaných zemích je reforma přece nutný krok a kdo si to – podobně jako 70 % Francouzů – neuvědomuje, ten se bojí podívat pravdě do očí. Každý přitom musí pochopit, že vzpírá-li se zmatený jedinec osudu tak nerozumně, že přitom zablokuje kola národního hospodářství (jako při stávce v rafinerii), nezbývá ruce než pozdvihnout meč. Že existuje právo na stávku? „Jménem obrany země.“ Že přitom dojde k sedmi zraněním? „Nikdo zraněn nebyl.“

Ačkoli její hlas do Česka nedolehl, pochází výrok o pohledu pravdě do očí z úst německé kancléřky Angely Merkelové. Je politička a výroku tak nelze nic vytknout. O nutnosti reforem se ale můžeme každodenně ujistiti my v Česku – ze stránek denního tisku. Pokud už někomu stálo za to o francouzských poměrech psát, předpokládal nutnost reforem jako samozřejmost. Jako by se někam vytratilo vědomí, že „nutnost“ a „pravda“ nejsou objektivní fakta, nýbrž účinné fikce, ospravedlňující politická rozhodnutí.

Nechme stranou, že důchodová reforma ve Francii není tak umírněná, jak se říká, a fakticky odsunuje odchod do důchodu až na hranici 67 let. Podstatné je, že zapadá do celoevropského programu demontáže sociálního státu, a dopadá tak především na pracující, jejichž pozici vzhledem ke kapitálu dále oslabuje. Ve světle toho se i každá exotizace „francouzských poměrů“ jeví jako strategie, jak zamezit šíření „francouzské nákazy“ do dalších zemí. Nakolik to kde bude úspěšné, je otevřená otázka. Rozhoduje ji každý sám.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Život v garáži / Tomáš Malík, Tomáš Havlín > NP č.397 > Téma čísla Bydlet v garáži je v lecčems krajní podobou chudoby. Cynicky řečeno, na chudobu by stačilo i méně. Na dvou pražských místech ale také vidíme, že ani v garáži nemohou být lidé šťastní. Pokud by snad byli, stejně budou muset za svým štěstím odejít.   číst dále Baví mě, jak se lidé oblékají / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.342 > Rozhovor Ludmila Kybalová napsala o dějinách módy více knih, než má leckdo dohromady v knihovně. Učarovala jí upjatá španělská móda i nedbalá elegance s dírou na patě. Do oblékání ale nikomu mluvit nechce. "Recept na módu neexistuje," říká. číst dále Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.401 > Rozhovor Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách, které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...   číst dále