NP č.359 > Pošli to dálRovnost, volnost, bratrství podle SarkozyhoAlexandr Budka

Vyhošťování Romů z Francie se stává pomalu trvalkou zahraničních rubrik a tak nezbývá, než abych také zaujal rozhodné stanovisko. Více než rozhorlení ve mně však celá záležitost vzbuzuje rozpaky. A mnohé otázky.

 

Předně, proč to ten Sarkozy vlastně dělá? Prý mu klesá popularita a tak je asi čas na populistické gesto. Podle průzkumů deportace schvalují téměř tři čtvrtiny Francouzů a jak praví stará poučka, válka řeší hlavně vnitřní problémy, nikoli vnější a Sarkozyho válka s Romy není výjimkou. Opravdu si ale neuvědomuje, jak chabé jsou zisky jeho počínání ve srovnání s obrovskými riziky, které přináší? Svým počínáním totiž vyvolává démony, kteří mu mohou snadno přerůst přes hlavu a vynést na výsluní někoho ještě mnohem ráznějšího. Pochvalné mručení italské Ligy severu a maďarské plány na romské tábory mluví za vše. Zde už nejde o lidská práva, ale o samou podstatu fungování EU a Sarkozy přece není euroskeptik. Základním pilířem EU je volný pohyb zboží a služeb, který je nemyslitelný bez volného pohybu lidí. To by si měli všichni příznivci rázných řešení uvědomit.

Nejvíce zaráží faktická nicotnost celé záležitosti. Integrace menšin je jistě velký problém, stejně jako kriminalita nebo nezaměstnanost. Opravdu za ni ale můžou východoevropští Romové? Podle odhadů se ve Francii nachází okolo patnácti tisíc rumunských a bulharských Romů. To je pro tak velkou zemi počet naprosto zanedbatelný. Celkový počet vyhoštěných Romů za letošní rok je osm tisíc, opět číslo, které na celkové bezpečnostní a společenské situaci nezmění vůbec nic. Zdá se tedy, že Romové hrají úlohu obětního beránka, za kterým na rozdíl od Alžířanů nebo přistěhovalců z francouzských zámořských departmentů nestojí žádná vlivná lobby. Lze na nich tedy demonstrovat rázná řešení, o kterých beztak všichni vědí, že jsou nepoužitelná.

Nejsmutnější je, že se to odehrává v zemi, která byla v integraci menšin vždy inspirací a která dokázala pro kočovně žijící obyvatelstvo přijmout průlomový Bessonův zákon, nařizující každé obci nad pět tisíc obyvatel zřídit veřejné tábořiště s vodou a elektrickou přípojkou. Teď jiná tábořiště likviduje a riskuje tak po staletí budovanou prestiž kolébky občanských práv.

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

S maringotkou navždy / Martina Křížková > NP č.359 > Téma čísla Dodnes jezdí skoro dvě desítky českých cirkusů. Stále se perou o čest a slávu, jak by řekl Eduard Bass, i když obvykle nedosahují proslulosti svých předchůdců. Toto je ale vyprávění o minulosti, kdy příjezd cirkusu do města byl opravdovou událostí.   číst dále Cirkus jako komentář / Jaroslav Fiala, Tomáš Havlín > NP č.359 > Téma čísla Zatímco zkraje 90. let jezdil Daniel Gulko do Prahy jako bezejmenný umělec, letos se vrátil v čele souboru Cahin Caha jako respektovaná postava nového cirkusu. Přitom si uchoval nejen image backpackera, ale také nevšední otevřenost a svěží názory na svou práci i dění ve společnosti.   číst dále Ruce pryč od pumpiček / Jan Stern > NP č.359 > Fejeton Tento časopis existuje na podporu bezdomovců. Je v tomto ohledu dosti nevyvážený, neboť podporu bychom potřebovali spíše my, kdo dosud bezdomovci nejsme. My jsme totiž politováníhodní nevolníci. Koho? Krávovin, které zaplavily naše byty a my nemáme sílu je vypudit.   číst dále Kdo nemá gen? / Tomáš Havlín > NP č.359 > Pošli to dál Zatímco v Česku dozněl prvotní mediální zájem o Romana Jocha a chvění přetrvává už jen v určité části společnosti, v Německu se naplno rozhořela kontroverze kolem tamního politického „provokatéra”, Thilo Sarrazina.   číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů