Předně, proč to ten Sarkozy vlastně dělá? Prý mu klesá popularita a tak je asi čas na populistické gesto. Podle průzkumů deportace schvalují téměř tři čtvrtiny Francouzů a jak praví stará poučka, válka řeší hlavně vnitřní problémy, nikoli vnější a Sarkozyho válka s Romy není výjimkou. Opravdu si ale neuvědomuje, jak chabé jsou zisky jeho počínání ve srovnání s obrovskými riziky, které přináší? Svým počínáním totiž vyvolává démony, kteří mu mohou snadno přerůst přes hlavu a vynést na výsluní někoho ještě mnohem ráznějšího. Pochvalné mručení italské Ligy severu a maďarské plány na romské tábory mluví za vše. Zde už nejde o lidská práva, ale o samou podstatu fungování EU a Sarkozy přece není euroskeptik. Základním pilířem EU je volný pohyb zboží a služeb, který je nemyslitelný bez volného pohybu lidí. To by si měli všichni příznivci rázných řešení uvědomit.
Nejvíce zaráží faktická nicotnost celé záležitosti. Integrace menšin je jistě velký problém, stejně jako kriminalita nebo nezaměstnanost. Opravdu za ni ale můžou východoevropští Romové? Podle odhadů se ve Francii nachází okolo patnácti tisíc rumunských a bulharských Romů. To je pro tak velkou zemi počet naprosto zanedbatelný. Celkový počet vyhoštěných Romů za letošní rok je osm tisíc, opět číslo, které na celkové bezpečnostní a společenské situaci nezmění vůbec nic. Zdá se tedy, že Romové hrají úlohu obětního beránka, za kterým na rozdíl od Alžířanů nebo přistěhovalců z francouzských zámořských departmentů nestojí žádná vlivná lobby. Lze na nich tedy demonstrovat rázná řešení, o kterých beztak všichni vědí, že jsou nepoužitelná.
Nejsmutnější je, že se to odehrává v zemi, která byla v integraci menšin vždy inspirací a která dokázala pro kočovně žijící obyvatelstvo přijmout průlomový Bessonův zákon, nařizující každé obci nad pět tisíc obyvatel zřídit veřejné tábořiště s vodou a elektrickou přípojkou. Teď jiná tábořiště likviduje a riskuje tak po staletí budovanou prestiž kolébky občanských práv.
