Slovo „příběh“ v názvu budí dojem, že snad půjde o prosté, lineární vyprávění, ale není tomu tak. Příběh o lásce a smrti je rozsáhlá vzpomínková próza mísící osobní vzpomínky na dětství a rodiče s líčením osudů svých předků po celé Evropě a formování izraelského státu. Tvoří ho košaté a objemné vyprávění, které sleduje jak příběh jedné rodiny, tak i příběh národa a kultury.
Příběh Amose Oze je jako široká a hluboká řeka - s řadou navzájem se prolínajících proudů - příliš složitý, aby ho člověk mohl v několika větách obsáhnout.
AMOS KLAUSNER - IZRAELSKÝ ŽID
Amos Oz, vlastní jménem Amos Klausner, vyrůstal v Jeruzalémě jako jediné dítě sionistického intelektuálského páru, přistěhovalců z východní Evropy. Jeho matka, pocházející z bohaté rodiny na Ukrajině ho vychovávala pomocí tajemných
a temných pohádek. (Několik z nich Amos Oz ve své knize cituje.) Otec mluvil dvanácti jazyky, vynikal mimořádným humanistickým vzděláním a v Jeruzalémě pracoval jako knihovník - s věčnou vírou, že bude jednou učit na univerzitě
a stane se z něj profesor a spisovatel. To se mu ale nikdy nepodařilo. S Amosem mluvili jeho rodiče hebrejsky, spolu rusky a v jidiš.
Když píše o nich, popisuje zároveň židovskou kulturu v podobách, v jakých existovala v Evropě v první polovině dvacátého století. Popisuje touhu po vlastní zemi konfrontovanou s realitou židovských přistěhovalců v Jeruzalémě.
Pod perem se mu rodí kouzelný svět, který Židé zanechali v lágrech a vybitých městech, když utíkali před rostoucím antisemitismem, ale i prašný, tvrdý a ostře segregovaný svět, který si vytvořili na území Palestiny.
Přirozeně se mu daří vyprávět příběhy svojí rodiny jako příběhy svojí kultury. Činí tak s pochopením pro rozmanitost a detail a tím skládá mohutnou mozaiku jedné ze základních evropských kultur. Vytváří obraz židovského hledání místa ve světě, a zcela konkrétním způsobem zobrazuje i pozadí izraelsko palestinského konfliktu.
LEITMOTIV ŠIROKÉHO VYPRÁVĚNÍ
Z rozsáhlého textu postupně vystupuje jedno téma, jeden ústřední příběh, jeden ústřední moment. Tím tématem je jeho matka. Vzala si život, když bylo Amosovi dvanáct, a její smrt je ústřední moment Příběhu o lásce a tmě - moment, který obrátil naruby život Amose Klausnera a možná i zásadní moment v jeho pozdějším rozhodnutí změnit si jméno.
Postavu matky řeší jako hádanku. Rozvazuje její příběh. Začíná od rodičů a prarodičů. Zní to skoro jako pohádka z magického, ztraceného světa. Čerpá z jejího vlastního vyprávění i ze vzpomínek jejích sester. Velmi pečlivě odhaluje
svět, odkud přišla - ukrajinské Rovno. Několik let po jejím odchodu vojáci srovnali Rovno se zemí, a tak z něj nezbylo k nic, k čemu by se mohla vrátit.
V Amosových vzpomínkách jeho matka žije ze svojí minulosti, jako by šedivá a chudá realita Jeruzaléma, realita manželství se silně rozumově orientovaným mužem, ze kterého se Amos narodil, jen zacláněla barevný a sytý svět jejího domova. Z okamžiků, kdy prolamovala ticho kolem ní, Amos čerpá zdroj svého vyprávění a k nim se vrací jako ke stopě
vedoucí ke kořenům, k předkům.
Pasáže knihy spojené s jeho matkou jsou asi nejsilnějšími místy celé prózy. Tvoří nejcitovější linii, nejbolestnější životní zkušenost a zároveň páteř, po které se Amos Oz vydává do svojí minulosti, kultury a koneckonců i vlastní duše. S odvahou čelit starým zraněním, trpělivostí a pokorou mapuje svoje kořeny. A to je to, čím je jeho kniha tak cenná
a výjimečná. Se zralostí velkého vypravěče příběhů a mistra fabulace v Příběhu o lásce a tmě odkládá všechny
masky a píše s prostým přístupem: „jsem, co jsem“. Pokorně odhaluje minulost.
Amos Oz
Příběh o lásce a tmě
Překlad: Michael Žantovský
Paseka
2009
