NP č.343 > Kultura | LiteraturaTemný stín matkyTereza Varcek

 

Amos Oz je patrně nejvýznamnější současný izraelský prozaik. Je autorem téměř dvaceti beletristických děl, mnoha článků a esejů a nositelem řady prestižních literárních cen. Příběh o lásce a tmě z roku 2003 byl přeložen do řady světových jazyků a teď se dostává i k českým čtenářům. 

 

Slovo „příběh“ v názvu budí dojem, že snad půjde o prosté, lineární vyprávění, ale není tomu tak. Příběh o lásce a smrti je rozsáhlá vzpomínková próza mísící osobní vzpomínky na dětství a rodiče s líčením osudů svých předků po celé Evropě a formování izraelského státu. Tvoří ho košaté a objemné vyprávění, které sleduje jak příběh jedné rodiny, tak i příběh národa a kultury.

Příběh Amose Oze je jako široká a hluboká řeka - s řadou navzájem se prolínajících proudů - příliš složitý, aby ho člověk mohl v několika větách obsáhnout.

 

AMOS KLAUSNER - IZRAELSKÝ ŽID

Amos Oz, vlastní jménem Amos Klausner, vyrůstal v Jeruzalémě jako jediné dítě sionistického intelektuálského páru, přistěhovalců z východní Evropy. Jeho matka, pocházející z bohaté rodiny na Ukrajině ho vychovávala pomocí tajemných

a temných pohádek. (Několik z nich Amos Oz ve své knize cituje.) Otec mluvil dvanácti jazyky, vynikal mimořádným humanistickým vzděláním a v Jeruzalémě pracoval jako knihovník - s věčnou vírou, že bude jednou učit na univerzitě

a stane se z něj profesor a spisovatel. To se mu ale nikdy nepodařilo. S Amosem mluvili jeho rodiče hebrejsky, spolu rusky a v jidiš.

Když píše o nich, popisuje zároveň židovskou kulturu v podobách, v jakých existovala v Evropě v první polovině dvacátého století. Popisuje touhu po vlastní zemi konfrontovanou s realitou židovských přistěhovalců v Jeruzalémě.

Pod perem se mu rodí kouzelný svět, který Židé zanechali v lágrech a vybitých městech, když utíkali před rostoucím antisemitismem, ale i prašný, tvrdý a ostře segregovaný svět, který si vytvořili na území Palestiny.

Přirozeně se mu daří vyprávět příběhy svojí rodiny jako příběhy svojí kultury. Činí tak s pochopením pro rozmanitost a detail a tím skládá mohutnou mozaiku jedné ze základních evropských kultur. Vytváří obraz židovského hledání místa ve světě, a zcela konkrétním způsobem zobrazuje i pozadí izraelsko palestinského konfliktu.

 

LEITMOTIV ŠIROKÉHO VYPRÁVĚNÍ

Z rozsáhlého textu postupně vystupuje jedno téma, jeden ústřední příběh, jeden ústřední moment. Tím tématem je jeho matka. Vzala si život, když bylo Amosovi dvanáct, a její smrt je ústřední moment Příběhu o lásce a tmě - moment, který obrátil naruby život Amose Klausnera a možná i zásadní moment v jeho pozdějším rozhodnutí změnit si jméno.

Postavu matky řeší jako hádanku. Rozvazuje její příběh. Začíná od rodičů a prarodičů. Zní to skoro jako pohádka z magického, ztraceného světa. Čerpá z jejího vlastního vyprávění i ze vzpomínek jejích sester. Velmi pečlivě odhaluje

svět, odkud přišla - ukrajinské Rovno. Několik let po jejím odchodu vojáci srovnali Rovno se zemí, a tak z něj nezbylo k nic, k čemu by se mohla vrátit.

V Amosových vzpomínkách jeho matka žije ze svojí minulosti, jako by šedivá a chudá realita Jeruzaléma, realita manželství se silně rozumově orientovaným mužem, ze kterého se Amos narodil, jen zacláněla barevný a sytý svět jejího domova. Z okamžiků, kdy prolamovala ticho kolem ní, Amos čerpá zdroj svého vyprávění a k nim se vrací jako ke stopě

vedoucí ke kořenům, k předkům.

Pasáže knihy spojené s jeho matkou jsou asi nejsilnějšími místy celé prózy. Tvoří nejcitovější linii, nejbolestnější životní zkušenost a zároveň páteř, po které se Amos Oz vydává do svojí minulosti, kultury a koneckonců i vlastní duše. S odvahou čelit starým zraněním, trpělivostí a pokorou mapuje svoje kořeny. A to je to, čím je jeho kniha tak cenná

a výjimečná. Se zralostí velkého vypravěče příběhů a mistra fabulace v Příběhu o lásce a tmě odkládá všechny

masky a píše s prostým přístupem: „jsem, co jsem“. Pokorně odhaluje minulost.

 

Amos Oz

Příběh o lásce a tmě

Překlad: Michael Žantovský

Paseka

2009

 


autor / Tereza Varcek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Tužme se! / Jaroslav Fiala > NP č.343 > Dějiny přítomnosti Známé pořekadlo praví, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch. A jednou z cest, jak dosáhnout fyzické i duševní kondice, je otužování. Po řadu staletí tvořilo součást lidského života. Teprve nedávno se ovšem stalo vědecky uznávanou metodou, stejně jako populární sportovní disciplínou.   číst dále Zbabělci jako my / Marta Harasimowicz > NP č.343 > Kultura | Divadlo Divadlo Komedie k výročí roku 1989 nabízí hořkou grotesku o tom, že žádný lid bořící zdi neexistoval.      číst dále Proč intelektuálové neradi sportují / Petr Pospíšil > NP č.343 > Téma čísla Prý sportují všichni - prý je to zdravé, veselé a hravé. Když ne aktivně, tak aspoň vsedě, s výkřiky a pohledem upřeným na televizní obrazovku. Tolik fakta, která spolehlivě položí trapnost na lopatky ještě než si stačíte všimnout, že si rozhodčí zapomnělvzít trenýrky. Kolik kol ale mohou vydržet ti, kterým ze sportovního "My" běhá mráz po zádech a řeknou to nahlas? Tentokrát aspoň čtyři!   číst dále