Po projekci v Cannes patřil snímek k hlavním favoritům soutěže a část francouzského tisku považovala za nespravedlnost, že film nezískal i hlavní cenu, Zlatou palmu. V čem je film tak pozoruhodný? U nás nepříliš známý Jacques Audiard se prosadil žánrovými filmy po vzoru filmu noir, kombinujícími thriller s prvky osudové romance.
Prorok je rovněž přesným naplněním žánru, kriminálního thrilleru zasazeného téměř výhradně do vězeňského prostředí, zároveň ho ale napájí novými podněty. Vychází z detailního popisu života ve vězení a naturalisticky vystihuje jeho charakter založený na každodenním boji o přežití.
JAKO GOMORA
Film skvěle buduje klaustrofobickou atmosféru uzavřeného světa, který funguje na základních instinktech, v němž se definují vztahy jen na základě moci. Prorok si udržuje celou dobu své trochu nezvyklé délky tempo akčního filmu, kde násilí plodí násilí, zároveň ale svou akčnost podrobuje hlubší sebereflexi.
Jednotlivé činy, gesta, akce hrdinů se střídají v rychlém sledu, zároveň jsou ale přesně obsahově a graficky vymezené. Každé gesto má okamžitý jasný dopad, reakci, a skrze to se příběh i osud každého z hrdinů posouvá dál.
Vyprávění se soustředí na motiv přežití. Je to hlavní motor jednání všech a je to i jediné měřítko, ke kterému se postavy ve snímku vztahují.. Snímek se nezabývá tím, kdo je špatný a dobrý, ale všechny ukazuje optikou snahy přežít.
Prvkem, jímž Audiard klasický vězeňský thriller nabourává, je pojetí hlavního hrdiny. Je jím devatenáctiletý Arab Malik, který do vězení přichází jako negramotný mladík, odsouzený na šest let za blíže neurčená provinění. Film se tak stává i iniciačním příběhem. Popisuje formování Malikovy identity v podmínkách vězeňské džungle. Malik se ve vězení naučí číst a psát, a díky přirozené inteligenci a schopnosti se rychle adaptovat, dokáže strmě šplhat po mocenském žebříčku.
V rozsáhlém portrétu vězeňských vazeb na vnější kriminální podsvětí film dosahuje podobné virtuozity jako italská
Gomora.
NEPŘEMOŽITELNÝ
Postava Malika je esencí komplexnosti filmu, jeho základní fyzičnosti, přes níž se dostává k hlubším sdělením. Má svoji křehkost, zranitelnost, kterou mu propůjčuje představitel hlavní role, výjimečný Tahar Rahim. Snímek sympaticky zachycuje i momenty jeho introspekce nebo chvilkového štěstí v kolotoči neustálého boje. Zároveň ho ale film trochu
zbytečně mytologizuje. V Prorokovi působí rušivě zejména snové scény, kdy Malik komunikuje s duchem muže, kterého zabil.
Jinak výborný snímek trpí ale ještě jednou vadou. Celý příběh je vystavěn na principu Malikova strmého vzestupu. Hlavní hrdina se stává až heroicky nepřemožitelný a z každé situace jen vychází zase o něco silnější. V okamžiku, kdy se
dostane opravdu do úzkých, mu pomůže takřka nadpřirozený moment. Film se tak stává místy lehce schematickým. Stále se vrší jednotlivé epizody Malikova závratného vzestupu, čímž se ruší jeho reálnost, přese všechno je potřeba z Malika udělat hrdinu.
Výjimečné spojení dokumentárního realismu, akčního thrilleru a velkého příběhu v Prorokovi tak funguje jen do určité míry.
