Budoucnost už není to, co bývala, říká se při vzpomínkách na éru kosmických letů, jež vystřídal cynický realismus naší současnosti. „Ocitli jsme se v budoucnosti, ale najednou nevíme, co tady máme dělat,“ shrnuje naši situaci David Stubbs v letos vydané knize Fear Of Music. Co s tím naděláme? „Pro začátek zkusme poslouchat hudbu, která má vždy tendence hledět do světa, který může být.“
Kompilace dvou významných hudebních vydavatelství zaměřených na současnou elektroniku nabízí hudbu, která je rozkročená mezi minulostí a budoucností.
TŘETÍ KOSMICKÁ RYCHLOST
Starší mají přednost a tak začněme u Warp Records. Sheffieldský label letos slaví dvacáté narozeniny a připomíná je hned třemi kompilacemi. Dvoudiskový výběr Warp20 (Chosen) nabízí nejoblíbenější kusy z katalogu vybrané internetovým hlasováním fanoušky i spoluzakladatelem Stevem Beckettem. Stejně obsáhlý bratříček Warp20 (Recreated) obsahuje coververze skladeb z katalogu Warp Records v podání jiných hudebníků z jeho stáje.
A nakonec v Warp20 (Unheard) se otevírají archívy Boards Of Canada, Autechre a Nightmares on Wax, kteří přispěli dosud nevydanými raritami.
Kdo si koupí výstavní boxset s pěti kompakty a vinyly, dostane ještě další dva výběry a celkem asi sedm hodin hudby.
Podobné luxusní počiny za cenu tři sta euro obyčejně míří na trh pro nostalgiky a ačkoliv se Warp stále snaží držet krok se současnými výboji, platí to i pro něj. Label vznikl na přelomu osmé a deváté dekády jako specialista na experimentální podoby tehdejší taneční horečky spojené s tzv. Druhým létem lásky.
Během první poloviny devadesátých let se Warp vyprofiloval jako vlajková loď britské elektronické avantgardy, jež zužitkovala dynamiku rave kultury v hledání nových postupů. Význam jmen jako Aphex Twin či Autechre překročil hranice klubové kultury a ne náhodou celou trilogii otevírá Windowlicker prvně jmenovaného, jehož
bizarní klip ve své době ovládl MTV. Warp v poslední dekádě rozšířil svůj stylový rozsah až do krajin experimentálního rocku a frenetický Atlas od Battles či zasnění Broadcast z Chosen spoluvytváří obraz současné hudby, v níž už škatulky nehrají žádnou roli.
Ostatně dost důkazového materiálu najdete na výběru (Recreated), na němž iránská klavíristka Leila hraje skladbu Aphexe Twina, původně složenou z chaotických beatů. Warp má prostě klíčové zásluhy v přenesení akademických experimentů do soudobé populární hudby (byť okrajové).
Škoda, že kreativní líheň kolem labelu se v naší dekádě maličko vyčerpala a z posledních let dostála své nálepce inovátorů už jen příležitostně, jako třeba na deskách Flying Lotuse a Hudsona Mohawke.
JAK SE TOMU ŘÍKÁ?
Není ale třeba být pesimistou. Štafetu Warp převzaly jiné britské labely, z nichž jednoznačně vyčnívá Hyperdub Records. Jeho vznik v roce 2004 je spojovaný s nástupem klubového subžánru dubstep, jež balí futuristické beaty do zkouřených nálad jamajského dubu.
Jeden ze dvou disků výběru Five Years Of Hyperdub nabízí rychlý průlet diskografií labelu, jež je zároveň věrným odrazem evoluce londýnského klubového undergroundu. Během této pětiletky ovládl dubstep kluby po celém světě, bylo to ale na úkor stagnace v jeho hlavním proudu. Značka Hyperdub ovšem drží vlajku subkultury konstantně vysoko a místo funkcionalistických beatů určených pro tanečníky umanutě servíruje inovace dubstepové formulky.
Při poslechu druhého disku, který nabízí nový materiál od členů stáje, by mohla leckoho napadnou záludná otázka: Co je to vlastně ten dubstep? Skutečně, v tavícím kotli vlivů zmizely i poslední elementy, které by mohly spojovat jednotlivé mutace, jejichž popisováním už se neobtěžují ani novináři z odborných periodik.
Lepší než nad tím dumat, je poslouchat nezařaditelné individuality jako jsou Darkstar, Samiyam nebo Zomby, z jejichž vzrušujících experimentů na posluchače dýchne vůně zcela nových hudebních forem. Jejich halucinogenní smyčky posilují víru, že nejlepší hudba na nás teprve čeká. V budoucnosti.
Různí - Warp 20
(Warp Records, Rough Trade, 2009).
Různí - Five Years Of Hyperdub
(Hyperdub, 2009).
