NP č.339 > Kultura | DivadloHesteřino utrpeníMarta Harasimowicz

Jednoho rána se Hester Swanová od záhadného obdivovatele duchů dozví, že tentýž den večer zemře. Následují hodiny plné osudných událostí, po nichž nic v životě hrdinů nebude jako dřív. 

 

 

Hra U Kočičí bažiny irské dramatičky Mariny Carr svou formou navazuje na některé žánrové prvky antické řecké tragédie. Je zde na pozadí posledních hodin ze života hrdinky rázně ukázán konflikt jednotlivce s komunitou, osudovost mezilidských vztahů a hluboké propojení reality s metafyzičnem. Příběh se odehrává v moderní době, zároveň je ovšem jaksi zavěšen v času a prostoru - podobné události by se mohly odehrát i v jiných reáliích, vlastně kdykoliv a kdekoliv.

 

BOLESTI BAŽINY

Hlavní hrdinka dramatu, Hester Swanová (v této roli Veronika Žilková), je „bílá cigoška“ - podivínka vychovaná v maringotce, která se v dusném prostředí irského městečka musí vypořádávat se svou odlišností a složitým životním příběhem. Poznáváme ji v okamžiku, kdy bojuje nejen s traumaty, která ji pronásledují od dětství (opuštění a nezájem vlastní matky), ale také se snahami okolí zbavit ji toho, co miluje: sedmileté dcery, domu u bažiny a v jistém smyslu i její důstojnosti.

Hester je ve své situaci úplně osamělá, není ovšem jedinou osobou, která se potýká s traumatem. Nelehké dilema je údělem jejího bývalého partnera Carthagea Kilbridea (Matěj Dadák), který se rozchodem s Hester a následnou svatbou s dcerou bohatého státkáře zdá řešit nejen otázku svého sociálního statusu, ale i výčitky svědomí z někdejšího podílu na zločinu. V těžké situaci je i Hesteřina dcera Josie - musí čelit sporu mezi rodiči a zároveň i najít samu sebe v situaci, kdy její matka pozůstává v otevřeném konfliktu s maloměstskou komunitou.

 

TOUHA A NENASYCENÍ

Postava Hester patří mezi velmi výrazné a nejednorodé literární hrdinky. Na jedné straně je to jakási osudová žena, svůdnice a tragicky odvážná bojovnice, na druhé straně je ovšem její příběh příběhem zraněného věčného dítěte, šíleného ve své touze po osvobození od nešťastných vzpomínek a tíživých vztahů s okolím.

Veronika Žilková tuto nejednoduchou roli zvládá bravurně a její výkon je bezpochyby tím nejlepším v inscenaci Činoherního klubu. Velmi působivé jsou i role Lenky Skopalové jako slepé věštkyně Kočičí ženy a Vladimíra Kratiny jako Carthageova tchána. Z povedených vedlejších rolí je třeba zmínit Stanislava Zindulku a jeho tragikomického starého kněze. Až překvapivě dobře na jevišti vypadá Josie Kilbridová (v této roli alternují malé herečky Klára Šabaková a Johana Krtičková).

Jako v ostatních představeních režiséra Martina Čičváka i zde zaujme velmi promyšlený hudební doprovod - ať je to původní hudba Petra Kofroně nebo použití klasické skladby. Neurčitost času dění příběhu a návaznost na klasické tragédie dobře ilustruje jednoduše, avšak velmi vkusně navržená scéna Tomáše Cillera.

Jisté nedostatky představení naopak vyplývají z autorčina záměru prolomit vážnou tématiku hry satirickými prvky. Zdá se, že se někteří herci v tomto konceptu místy ztrácejí, a tak tragikomické scény (jinak zajímavě napsané) působí někdy dost rušivě (platí to hlavně pro Gabrielu Vránovou v roli Elsie Kilbridové a Ivanu Wojtylovou jako Moniku Murrayovou). Text Mariny Carr má obrovský emocionální náboj, inscenaci v Činoherním klubu však doprovází však pocit nenasycení, který nemizí ani po neobyčejně drsných a dojemných závěrečných scénach představení.

 

Marina Carr: U Kočičí bažiny

Česká premiéra 14. 9. 2009 Činoherní klub

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Profesionálové s duší nadšenců / Tomáš Havlín > NP č.339 > Téma čísla "Dokument je dnes jednou z nejživějších částí filmu," říká ředitel festivalu v Jihlavě Marek Hovorka. Vysoká místa to ale neví a tak zdejším tvůrcům nezbývá, než se postarat sami o sebe a roli státu suplovat. Má to i své kladné stránky.   číst dále Vraždy ve jménu druhotných ctností / Andrea Novotná > NP č.339 > Rozhovor Neonacistické zločiny, jako byl útok zápalnou lahví na romskou rodinu ve Vítkově, vyvolávají morální odsouzení a snahu o co nejpřísnější potrestání viníků. Nebylo tomu tak vždy. Anarchista Jakub Polák se v kauzách rasistických vražd angažoval především v devadesátých letech a poukázal na tendenci je bagatelizovat. Ohlédnutí za jeho případy vyvolává otázky: možná, že kdyby byla reakce společnosti od počátku důslednější, nemuselo k tolika zločinům k nenávisti dojít.   číst dále Teroristé mezi námi / Jan Stern > NP č.339 > Fejeton Milí spolutrpící, drahé tyranky, už jste si asi povšimli, že jsem specialistou na otázky mezilidských vztahů. Pravda, neznám tolik gynekologických vtipů jako Radim Uzel, nemívám tolik vyhraněných názorů na psychické rozpoložení celebrit jako MUDr. Cimický a nemám ani tak roztomilé jméno jako dr. Šmolka. Ale to mně nemůže zabránit, abych dnes nepromluvil o vážném společenském problému, jímž je týrání mužů. číst dále Instantní právníci / Alexandr Budka > NP č.339 > Pošli to dál Skandál na plzeňských právech nabírá takové obrátky, až se zdá, že fakulta začíná hrát roli obětního beránka nesoucího hříchy všech.   číst dále