Pokus lidovců zdanit výnosy z hazardních her ztroskotal snad dříve než pořádně začal. Ještě ve čtvrtek se zdálo, že sociální demokraté návrh podpoří a díky tomu projde. Jenže už v pátek, jak upozornily Hospodářské noviny, bylo po hlasování Paroubkových poslanců na klubu jasné, že nikoliv. Zejména proto, že do hry vstoupil ředitel Sazky. Dříve se mohlo zdát, že zemi ovládá jakési bratrstvo z Prognostického ústavu. Aleše Hušáka a Jiřího Paroubka dnes ale spojuje spíše angažmá v bájném socialistickém podniku Restaurace a jídelny. Vypadá to, že odchovancům normalizačního podnikání se opravdu daří. I současný ministr financí Eduard Janota se distancoval od zmíněného návrhu s tím, že Sazka by díky zdanění přišla o schopnost splácet výstavbu své velkolepé haly. Problémy s plněním závazků společnosti Sazka vůči českým sportovním klubům a věřitelům avizovali novináři naposledy během tohoto léta. Hala, v jejímž foyeru je umístěna pamětní deska, jež zdůrazňuje, že stavba byla prosazena „proti vůli mnohých a navzdory mnohým“, měla problémy ještě dříve než vůbec vznikla. S její výstavbou se začalo spěchat v okamžiku, kdy bylo jasné, že Praha uspořádá Mistrovství světa v hokeji. Přestože na stole bylo kolem roku 2000 více variant, nakonec se vybrala ta nejproblematičtější. V režii Sazky a ředitele Hušáka. Začalo to potížemi s výkupem pozemků a pokračovalo skandálem kolem ekologických sanací zamořené půdy. Platil je stát a ukázaly se jako předražené. Cena stavby se proti původním odhadům až zdvojnásobila a vše skončilo soudními spory. Hušák se dostal i do otevřeného konfliktu s tehdejší Špidlovou vládou, která odmítla za stavbu ručit. Vše ustál. Letos v dubnu veřejně přiznal, že Aréna nevydělává tolik, aby se zaplatilo její postavení, na což kritici upozorňovali již před lety. Naznačil také, že počítá s nějakou formou státní podpory pro akcionáře, tedy vlastníky haly. Zase se nic neděje. V roce 2004 Ondřej Štindl z BBC prorokoval, že žádný strom neroste do nebe a hala jednou zlomí Hušákovi vaz. Jenže zapomněl na časy, kdy jsme se všichni v hostinských zařízeních RaJ pokorně učili, že platící host není pán a o tom, co dostane k obědu a jestli vůbec, nerozhoduje on, ale obsluha. Lidé jako šéf Sazky nebo minulý či možná budoucí předseda vlády to, zdá se, stále dobře vědí.
