NP č.333 > Pošli to dálKonec lenochů - přicházejí prokrastinátořiZuzana Brodilová

Mediální prostor má své tradiční tématické stálice, ale i komety, co zazáří a následně prosviští různými typy periodik i internetových fór ve všech představitelných podobách a souvislostech.

 

Jednou z takových komet posledních měsíců je i fenomén prokrastinace. O chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na později si tak v poslední době mohli „ve svém“ počíst hráči počítačových her, intelektuálové, hypochondři, ale třeba i motoristé holdující tuningu. Svých takřka sedm tisíc „příznivců“ si získal dokonce i speciální profil věnovaný tomuto tématu na Facebooku. Stovky těch, kterým se ještě nedávno prostě nechtělo učit, psát diplomky nebo pracovat (v pohotovosti je vždy spoustu jiných, příjemnějších možností, jak se zabavit) dnes zkrátka prokrastinují. Rychlé zdomácnění termínu, který ještě před časem zaujímal spíše skromné místo v odborných textech, dává tušit, že stereotypně otravný frontální útok médií tentokrát narazil na citlivé místo. Není pochyb, že odkládání nepříjemných úkolů může za určitých okolností nabýt nezvladatelných rozměrů a souviset s depresemi či úzkostí. Společenský systém se ale pod tíhou kolektivního odložení povinností zatím nehroutí – proměna včerejších nenápadných lajdáků v armádu nepřehlédnutelných prokrastinátorů proto stojí za pozornost. Necháme-li stranou zjevnou patologii a zůstaneme u běžné staré lenosti s novým jménem, nabízí se otázka, do jaké míry čerstvě zpopularizovaný fenomén zapadá do systému všeobecně přijímaných hodnot. Společnost nastavená na dosažení úspěchu a maximálního výkonu, „prázdné“ lelkování a odklady ve prospěch zábavných „prkotin“ příliš nevítá. Nadměrná pozornost věnovaná prokrastinaci se pak může jevit i jako snaha označit vše co není „správné“ terminologickou škatulkou a diagnostikovat v kategorii ne-normy. Zatímco s leností, občas otravnou ale někdy i roztomilou a příjemnou vlastností, může člověk normálně žít nebo třeba bojovat, prokrastinace je patologie, která volá po léčení, optimalizaci a změně. Zdravá a pozitivní budoucnost zbavená nešvarů zní možná lákavě, zanechává ale nepříjemnou pachuť sterilní otravnosti. Někdy se možná vyplatí v přiměřené míře hýčkat i špatné vlastnosti. Můžou se koneckonců hodit. A i kdyby ne – k neoptimalizovanému životu vždycky patřily a patří. Vždyť i tahle glosa mohla za jistých okolností vyjít už v minulém čísle. Taky ale mohla být až v tom dalším. Nebo v prvním poprázdninovém...

 


autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

My jsme tady / Ondřej Slačálek, Zuzana Brodilová > NP č.436 > Rozhovor Petr Uhl nikdy nepatřil k miláčkům davu, svými postoji se naopak často řadil na okraj. V minulém režimu ho stály devět let vězení, dnes je ironizován jako zpozdilý levičák. Jak se dívá na disidentská léta a polistopadové problémy? číst dále Praha senem zapálená / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.472 > Rozhovor Kdo viděl v Praze na ulici balíky sena nebo se podivil nad automatem na prodej sprejů, měl tu čest s výtvarníkem vystupujícím pod jménem Epos 257. Rozhovor o barevných billboardech, domovu pro bezdomovce i dilematech zaprodanosti. číst dále Válka proti tamtěm / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.329 > Téma čísla Chudoba cti netratí, poučovalo starosvětské přísloví ještě v dobách našich babiček. O pár desítek let a nedospaných ideových kocovin později zmizela přísloví i se svým obsahem v propadlišti dějin. Diskuse o chudých naší doby opanovaly slogany vytvrzené údernými hesly o nepřizpůsobivých a neplatičích. Co se změnilo? číst dále Cesty do dospělosti / Jan Kratochvíl, Zuzana Brodilová > NP č.419 > Rozhovor Kde potkáte nejšťastnější děti? A co dnes člověk může udělat pro to, aby se stal dospělým? Pořídit si občanku, sexuální zážitek nebo volební právo? S americkým psychologem Bretem Stephensonem o společnosti, která ztratila schopnost umožnit dětem stát se dospělými... číst dále
celý archiv