NP č.333 > Pošli to dálKonec lenochů - přicházejí prokrastinátořiZuzana Brodilová

Mediální prostor má své tradiční tématické stálice, ale i komety, co zazáří a následně prosviští různými typy periodik i internetových fór ve všech představitelných podobách a souvislostech.

 

Jednou z takových komet posledních měsíců je i fenomén prokrastinace. O chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na později si tak v poslední době mohli „ve svém“ počíst hráči počítačových her, intelektuálové, hypochondři, ale třeba i motoristé holdující tuningu. Svých takřka sedm tisíc „příznivců“ si získal dokonce i speciální profil věnovaný tomuto tématu na Facebooku. Stovky těch, kterým se ještě nedávno prostě nechtělo učit, psát diplomky nebo pracovat (v pohotovosti je vždy spoustu jiných, příjemnějších možností, jak se zabavit) dnes zkrátka prokrastinují. Rychlé zdomácnění termínu, který ještě před časem zaujímal spíše skromné místo v odborných textech, dává tušit, že stereotypně otravný frontální útok médií tentokrát narazil na citlivé místo. Není pochyb, že odkládání nepříjemných úkolů může za určitých okolností nabýt nezvladatelných rozměrů a souviset s depresemi či úzkostí. Společenský systém se ale pod tíhou kolektivního odložení povinností zatím nehroutí – proměna včerejších nenápadných lajdáků v armádu nepřehlédnutelných prokrastinátorů proto stojí za pozornost. Necháme-li stranou zjevnou patologii a zůstaneme u běžné staré lenosti s novým jménem, nabízí se otázka, do jaké míry čerstvě zpopularizovaný fenomén zapadá do systému všeobecně přijímaných hodnot. Společnost nastavená na dosažení úspěchu a maximálního výkonu, „prázdné“ lelkování a odklady ve prospěch zábavných „prkotin“ příliš nevítá. Nadměrná pozornost věnovaná prokrastinaci se pak může jevit i jako snaha označit vše co není „správné“ terminologickou škatulkou a diagnostikovat v kategorii ne-normy. Zatímco s leností, občas otravnou ale někdy i roztomilou a příjemnou vlastností, může člověk normálně žít nebo třeba bojovat, prokrastinace je patologie, která volá po léčení, optimalizaci a změně. Zdravá a pozitivní budoucnost zbavená nešvarů zní možná lákavě, zanechává ale nepříjemnou pachuť sterilní otravnosti. Někdy se možná vyplatí v přiměřené míře hýčkat i špatné vlastnosti. Můžou se koneckonců hodit. A i kdyby ne – k neoptimalizovanému životu vždycky patřily a patří. Vždyť i tahle glosa mohla za jistých okolností vyjít už v minulém čísle. Taky ale mohla být až v tom dalším. Nebo v prvním poprázdninovém...

 


autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Továrna na emoce / Zuzana Brodilová > NP č.466 > Téma čísla Základním stavebním kamenem televizních reality show jsou emoce – nikde jinde neuvidíte tolik pláče, dojetí a agrese v tak krátkém čase. Odkud se berou a co se s nimi během televizního vysílání děje? A jak vypadá vzorná máma a jak špindíra?   číst dále Pěkný Žižkov - klidně bez vás / Tomáš Malík, Zuzana Brodilová > NP č.335 > Téma čísla Podoba českých měst se díky záměrům investorů v posledních letech mění. Jejich aktivitu mohou usměrnit především radnice. Příklad Žižkova, jedné z nejsvéráznějších čtvrtí v Česku, bohužel dokazuje, že námluvy radních s developery nejsou výjimkou.   číst dále Od vztahu k efektivitě / Tomáš Malík, Zuzana Brodilová > NP č.413 > Téma čísla Kdy začala sociální práce přizpůsobovat nepřizpůsobené? Proč nad lidským vztahem mnohde vítězí exaktní a neživotná disciplína? A jak to, že v době, kdy je třeba sociálních pracovníků víc než dřív, není jejich hlas vůbec slyšet? číst dále Cesty do dospělosti / Jan Kratochvíl, Zuzana Brodilová > NP č.419 > Rozhovor Kde potkáte nejšťastnější děti? A co dnes člověk může udělat pro to, aby se stal dospělým? Pořídit si občanku, sexuální zážitek nebo volební právo? S americkým psychologem Bretem Stephensonem o společnosti, která ztratila schopnost umožnit dětem stát se dospělými... číst dále