Andrea: Kdy my jsme se vlastně potkali poprvé, Martine?
Martin: Tak my jsme se potkali na Kloubových domech (noclehárna v Praze, pozn. red.). V té době jsem už prodával Nový Prostor, ale měl jsem potíže s bydlením.
Andrea: Na to si vzpomínám, měl jste také různé zdravotní potíže, a proto jsme se tam setkali.
Martin: Pak mi trvalo nějakou dobu, než jsem se dostal sem, do domova Přístav (trvalé ubytování zejména pro osoby bez domova, jejichž zdravotní a sociální stav vyžaduje péči druhé osoby, pozn. red.). Já vždycky říkám: Bůh mi dal dvě věci, a to Přístav a Nový Prostor. A za obě jsem stejně vděčný.
Andrea: Tak to jsem ráda. To je vlastně poprvé, co tady v Přístavu máme někoho, kdo kombinuje Přístav a prodej Nového Prostoru. V tom jste průkopník.
Martin: Děkuju. Mojí prioritou je teď získat elektrický vozík a prodávat Nový Prostor do posledního dechu.
Andrea: Tak to máte hezkou vizi. Ráda bych řekla to samé o poskytování zdravotní péče lidem bez domova, ale nevím, jestli se tomu dá dostát… Asi záleží na tom, kdy bude ten poslední dech. (smích)
Martin: Jasně. Jak jste se k tomu vlastně dostala, že pomáháte lidem bez domova?
Andrea: Odpovím popravdě. Už mě tahle otázka docela štve, ale vám na ni ještě odpovím, což bude naposled. Ostatní redaktory budu jen odkazovat na tento rozhovor. Bylo to vlastně tak, že když jsem v Praze studovala medicínu, přišli jsme s manželem o církevní společenství a hledali jsme jiné. Tak jsme začali navštěvovat sbor Armády spásy na Lidické. A tehdejší národní velitel Armády spásy mi navrhl, jestli bych nechtěla pomáhat zdravotní sestře na denním centru. A tím to celé začalo. Bylo to v roce 2009.
Martin: Ještě za studií.
Andrea: Ano, ale trvalo mi potom ještě dlouho, než jsem získala kvalifikaci na praktického lékaře. Až potom jsem mohla otevřít první ordinaci, v Ostravě.
Nový Prostor pro mě neznamená jen, že si mohu koupit něco navíc. Dává mi smysl žít.
Martin: Skvělý, každopádně jsem rád, že vás tady máme. Taky by mě zajímalo, jaké máte koníčky?
Andrea: Teď s dětmi je to trochu jiné než dřív. Mým hlavním koníčkem je hudba, od malička jsem hrála na housle. Také mám ráda pohyb. Nyní je vše spojeno hlavně s dětmi. Jezdíme na kole, chodíme bruslit a tak.
Martin: To je skvělý. To já, když prodávám Nový Prostor, tak také poznávám lidi a jejich děti i podle jména. Třeba jedna zákaznice, já jí přezdívám „šlechtična“, hraje na flétnu a její dcerka také hraje na flétnu.
Andrea: Moje dcera také hraje na flétnu, dneska bude mít koncert. Také přijede sem do Přístavu se svými spolužáky. Stalo se vám někdy, že si i dítě přijde koupit Nový Prostor?
Martin: To se stává mnohdy. Také často vidím při tom prodeji věci, které bych jinak neviděl. Nový Prostor pro mě neznamená jen, že si mohu koupit něco navíc. Dává mi smysl žít. Cíl mám, tak teď je i na Bohu, jestli mi na to dá sílu.
Andrea: A vy jste rodilý Pražák?
Martin: Ano. Tělo se narodilo v Podolí.
Andrea: A taky jste žil nějakou dobu v Americe, co si tak pamatuju.
Martin: Asi dvacet let.
Andrea: A kde tam?
Martin: Posledních deset let ve státě Utah, předtím v Kalifornii, na Floridě, v Texasu.
Andrea: Tak to máte větší zkušenosti než já, co se týče Ameriky. Já jsem byla jenom v Bostonu. Představte si, že tam mají nemocnici se 120 lůžky jenom pro osoby bez domova, zubní péči, všechno.
Martin: Jooo?
Andrea: Ale zas jsou státy, kde nemají nic. Jak je to v Utahu?
Martin: No, tam se jim bezdomovectví nelíbí, tak tam mají velkou budovu, kde se lidé mohou registrovat k bydlení. Je to tam spojeno s mormonským vyznáním. Kdo nepracuje, ten nejí. Když něco potřebujete, dáte jim seznam věcí. Oni vám řeknou: budete se hlásit tady ve fabrice, tam odpracujete šest hodin a potom dostanete tyto věci. Člověk neodchází s pocitem jako žebrák, byla mu dána příležitost něco za to vyměnit. Proto mě nejvíc potěší lidi, kteří řeknou: „To jsem si dobře početl.“ A já na to řeknu, že mám pocit, že aspoň k něčemu jsem.
Andrea: A to já taky. Nový Prostor si kupuju zásadně, když si chci přečíst něco dobrýho. Ze světa, který je mi blízký. Dneska už seženete něco dobrýho ke čtení málokdy. Ostatní časopisy ke mně moc nehovoří.
Martin: You made my day.
Andrea: Už musíte jít na oběd, koukám, tak dobrou chuť.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
