Well-being českých terénních sociálních pracovníků je dnes, vzhledem k mimořádným profesním nárokům, kterým tito pracovníci čelí, více než aktuálním tématem. Na rozdíl od sociálních pracovníků pracujících v chráněných prostředích institucí jsou totiž vystaveni nepředvídaným situacím v ulicích a nízkoprahových zařízeních. Co jim pomáhá zvládat nástrahy povolání a co je naopak těší?
Na tuto otázku hledal odpovědi nedávný výzkum mezi samotnými terénními pracovníky. Pro analýzu jejich pohody byl využit koncept PERMA+4 psychologa Martina Seligmana. Tento model zahrnuje pět základních pilířů: pozitivní emoce, stav zaujetí, vztahy, smysl a dosažené úspěchy – doplněné o fyzické zdraví, myšlení, pracovní prostředí a ekonomické bezpečí. Takový pohled poskytuje ucelený rámec pro pochopení toho, co podporuje pohodu terénních pracovníků a jaké faktory ji mohou naopak narušovat.
Radost v malých úspěších
Jednou z klíčových oblastí, které podle sesbíraných dat terénní pracovníky naplňují, jsou drobné úspěchy a pozitivní reakce klientů. Může jít o jednoduché momenty, jako když klient splní domluvený úkol nebo projeví uznání. „V té nízkoprahové službě je to opravdu dost často o malých dílčích úspěších, a není to úplně o nějakých velkých krocích. Když se nějaký takový drobný úspěch podaří, mám radost,“ zmiňuje například jedna z dotazovaných pracovnic nízkoprahového centra. A další dodává: „Jsou to situace, když si někdo i třeba vůbec vzpomene, že máme domluvenou schůzku, máme jít na úřad, a přijde v domluvený čas.“ Terénní sociální pracovníci často hovoří také o tom, že náročnější situace jim pomáhá zvládat i fakt, že jejich práce má hlubší smysl. „Když vidím, že moje práce mění životy klientů k lepšímu, je to pro mě největší odměnou.“
Zaujetí a stav „flow“
Pocit naplnění přináší i to, když terénní pracovníci často zažívají stav zaujetí. Ten nastává při činnostech, které vyžadují soustředění a určité dovednosti – ať už při řešení složité klientské situace, nebo během administrativní práce. „Naplňují mě administrativní činnosti, které vyžadují delší časový úsek. Mám ráda ve všem pořádek a tohle mě dokáže uklidnit, den mi pak uteče strašně rychle,“ popisuje jedna z pracovnic. Jiní pracovníci uvádějí, že pocit plného zapojení do práce zažívají během týmových diskuzí, zvláště pokud se řeší zajímavá nebo kontroverzní témata, což posiluje jejich pocit týmové identity. „Flow zažívám, když v týmu procházíme nějakou diskuzí, něčím, co mě hodně baví a zajímá.“ Nejvýraznější pocit zaujetí je však pro většinu pracovníků spojen s přímou prací s klienty. „Zaseknu se s klientama, buďto taky v nějaký diskuzi, anebo když mám pocit, že je klient hodně našláplej něco se sebou dělat, třeba když je vlastně nejvhodnější se sebrat a někam jít, tak v tu chvíli mám pocit, že je to obrovská příležitost, a zapomínám na čas.“
Vztahy jako zdroj podpory
Kvalitní vztahy s kolegy a klienty tvoří další důležitou složku pohody terénních pracovníků. Podpora mezi kolegy jim umožňuje sdílet náročné zážitky a vytvářet pocit sounáležitosti. „Já myslím, že se podporujeme navzájem všichni. Sama jsem velký extrovert a všechno – to pozitivní i to negativní – hodně sdílím tady s kolegama, abych si to právě pak neodnášela domů. Je to prostě psychicky náročná práce.“
Terénní pracovníci nacházejí významný smysl a osobní naplnění ve schopnosti reálně změnit životy svých klientů.
Naopak napjaté vztahy nebo konflikty mohou jejich pohodu narušit. „Někdy jsem na druhé straně barikády. Pamatuju si několik momentů, kdy jsme já společně s jednou kolegyní měly úplně jiný názor než zbytek týmu. Bylo to pro mě vlastně hrozně těžký období.“ Udržování profesionálních hranic s klienty je další výzvou. „Už jsem se naučila si docela udělat hranice, hlavně s klienty, že se mě to tolik nedotýká. Snažím se být vyrovnaná a v pohodě, i když zrovna nemám s danými klienty úplně nejlepší vztah.“
Hledání smyslu práce a dosahování úspěchů
Smysl práce terénním pracovníkům poskytuje naplnění, ale i hlubší hodnotu, podporující jejich osobní i profesní identitu. „Právě když vidím, že se něco daří, tak mám potom chuť na tom pracovat víc a říkat si, že to má smysl.“ Tento druh práce navíc přináší také příležitost reflektovat své vlastní hodnoty, zejména díky kontrastu s problémy klientů. „Vážím si toho, co mám. Myslím si, že vím, co nedělat, abych se nedostala do podobné situace. Tito lidé jsou sice závislí na alkoholu nebo nealkoholových drogách, mnoho z nich si ale vytvořilo závislost až na ulici, když je potkal nějaký životní karambol.“
Úspěchy pracovníci zažívají v podobě posunu životní situace klienta: „Napadá mě třeba jedna konkrétní klientka, s kterou jsem navázala spolupráci asi dva roky zpátky. Podařilo se nám vybudovat si takovou důvěru, že bydlí, má příjem, její zdravotní stav se stabilizoval, protože jsme sehnali lékaře.“ Složitější jednání s klienty klade na pracovníky vysoké nároky z pohledu trpělivosti a osobní vytrvalosti. „Těžké jsou pro mě situace, kdy na mě klienti mluví způsobem, že si říkám, že si snad myslí, že jsem úplně blbá. Nevadí mi vyostřené debaty, ale když mě znekompetentňují, tak je to pro mě horší.“ Dalším zdrojem frustrace je nadměrná administrativa. „Také se necítím dobře, když mám hodně administrativní práce, která mi přijde zbytečná. Říkám si: Neměli bychom ten čas strávený administrativou věnovat klientům?“ Celkově je tedy zřejmé, že terénní pracovníci nacházejí významný smysl a osobní naplnění ve schopnosti reálně změnit životy svých klientů, což pozitivně ovlivňuje jejich well-being.
Profesionální výzvy a fyzická náročnost
Náročná práce má i své stinné stránky. Pracovníci se potýkají s pracovním přetížením, které ovlivňuje jejich produktivitu. „Když je toho na mě opravdu hodně, tak si kolikrát řeknu ‚už stop a dneska už neberu klienty‘. Rekord jsem za jeden den měla 25 schůzek. Druhý den jsem ale byla fakt znechucená, šla jsem úplně přes sebe a nebudu to už dělat, protože bych tomu klientovi nepomohla a ani by mě nenapadly možnosti, jak v tu chvíli pomoct.“ Další pracovnice uvádí, že dlouhá chůze a další fyzické aktivity mohou pomoci zlepšovat jejich kondici, ale zároveň popisuje fyzickou zátěž jako náročnou, zejména za nepříznivých povětrnostních podmínek, jako jsou chladné zimy. „Denně určitě nachodím takových 13 km, což má určitě dobrej vliv na zdraví. V zimě se to musí dělat hodně rozumně, třeba po ránu je opravdu hroznej mráz, a to musíte hodně pracovat s energií a hledat si místa, kde se zahřát a dát si levnej teplej čaj.“
Nedostatečné ohodnocení a omezené možnosti kariérního postupu zůstávají častým zdrojem frustrace.
Jako největší výzva se ale jeví finanční nejistota. Nedostatečné ohodnocení a omezené možnosti kariérního postupu zůstávají častým zdrojem frustrace. „Rozhodně nejsem nezávislá – nájem, který platíme s přítelem, bych si sama nemohla dovolit, a to jde o obyčejný byt za Prahou. Ve chvíli, když jdu na neschopenku, tak si uvědomuju, že jsem hodně závislá na tom, co mi dá přítel. Vždycky jsem věděla, že si nemůžu najít partnera, který bude ze stejného oboru, protože bychom nezvládli uživit rodinu. Teďka třeba vím, že z důvodu nějakých zdravotních komplikací půjdu na rizikové těhotenství, takže neschopenka.“ Jiný terénní pracovník dodává: „Mrzí mě, že ta platová situace není dobrá. Proč by měl lékař, který také pomáhá lidem, dostat peníze, a sociální pracovník to má dělat srdcem?“ Omezené možnosti kariérního postupu a jen mírné zvyšování platů přispívají k vnímání stagnace, což snižuje jejich vyhlídky na zlepšení finanční situace v dlouhodobém horizontu. „Možnost kariérního růstu nemám – ani možnost zlepšení finančního ohodnocení. My jsme placený tabulkově, to znamená, že po letech se mi zvyšuje plat asi o pětistovku. Tyhle věci ve mně nevzbuzují jistotu.“ I přes tyto obtíže je však motivace těchto sociálních pracovníků vysoká, protože práce v terénu jim přináší hluboký smysl a radost z pomoci druhým.
Co mohou organizace zlepšit?
Na základě získaných poznatků je zřejmé, že well-being terénních pracovníků je komplexním fenoménem ovlivněným řadou faktorů. Klíčovou roli hraje smysluplnost jejich práce, která poskytuje hluboké profesní uspokojení a podporuje odolnost vůči stresu. Pozitivní emoce a kvalitní pracovní vztahy výrazně přispívají k jejich spokojenosti a vnitřní stabilitě. Nicméně přetrvávající problémy spojené s nízkým finančním ohodnocením, kariérní stagnací a fyzickou zátěží vyžadují větší pozornost ze strany zřizovatelů služeb. Zajištění adekvátní podpory, strukturování pracovních podmínek a posílení ekonomické bezpečnosti jsou nezbytné kroky k udržení dlouhodobé výkonnosti a spokojenosti lidí, kteří se tomuto povolání věnují.
Autorkou textu i rozhovorů je Mgr. Dagmar Kocmánková. Výzkum byl vytvořen na Masarykově univerzitě jako součást specifického vysokoškolského výzkumného projektu podporovaného Ministerstvem školství v roce 2023, MUNI/A/1553/2023.
Naši sociální pracovníci pomáhají lidem v sociální tísni řešit obtížné životní situace. Bez vás to ale nejde. Podpořte nás prosím peněžním darem a pomozte Novému Prostoru poskytování sociální práce financovat.
