NP č.527 > Téma číslaFotostory: jak jsme se seznámili...Čenda Folk

V podzimních parcích jsme hledali člověka a psa. Spojení, která jsou víc než jen náhodná setkání.

Linda a Brok
chtěla jsem menšího psa, protože bydlím v bytě. našla jsem ho v útulku v Kralupech nad Vltavou. Jsou to už dva roky. Někdo ho tehdy vyhodil. Strašně se bál, hlavně mužů a dětí, a vrčel na ně. už je to lepší, ale pořád se bojí. před měsícem ho zadním kolem přejelo auto, měl strašnej šok a běžel z Americký na I. P. Pavlova, tam vběhnul do metra a běžel kolejištěm až na Vyšehrad – hledala jsem ho asi dvě hodiny. Pak volali hasiči, že ho mají. Žije a je skvělej.

Petr a Berry
Byli jsme na prodlouženém víkendu v Miláně a bavili se o tom, že bychom si pořídili pejska. Ještě tam jsme na internetu našli tady Berryho. V sobotu jsme odlítali z Milána a v neděli ráno jsme si jeli do Adršpachu. Je to bernskej salašnickej napůl s ovčáckým psem, proto má ty žíhaný tlapky. Ve dvou měsících, měl osm kilo. Teď má třicet pět a ještě pořád se nedostal do svý maximální velikosti.

Naďa a Tery
Vnučka měla fenku, a když se jí narodila štěňata, tak první přišla k nám a říkala: babičko, dědo, abyste měli důvod chodit denně na procházku, tady máte pejska. Nejdřív jsme tedy říkali, že rozhodně ne, že je nám kolem osmdesáti, pes žije patnáct let, to by nás přežil. Ale vnučka říkala, babičko, nezlob se, ale my se o pejska když tak postaráme, ale teď ho potřebujete. Vnučce jsme za to s manželem moc vděčný.

 

Martin a Bonnie
Kamarádka na Facebooku sdílela výzvu, že zná jednoho starýho pána, co má fenku a nemůže se o ni už starat. Mně jí bylo líto, vždycky jsem chtěl psa, tak jsem si ji vzal. Je jí rok a čtvrt a mám ji půl roku. Mám obrovskej balkon, tam se může celej den válet, a beru si ji i do práce, takže teď má vyžití maximální.

Mirka a Renda
Pejska jsem si vybrala v útulku v Praze v Troji a jsme spolu tři a půl roku. Rendovi je asi pět a půl roku. Je to nalezenec, někdo ho nechal uvázanýho u stromu a asi měsíc byl v útulku.

Jména jsme se nedozvěděli
Poznal jsem jednu holku a něco s ní měl… a ona mi dohodila, že její kamarádi mají štěňata a že je za pětistovku prodají. To byli nějaký feťáci, no tak mají na ty svoje fety a já mám svýho pejska. Je to pět let už. proč jsem na ulici? Chlastám a nevydržím v práci. Co bych kecal, no.


autor / Čenda Folk VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pes je zvíře. Nesmíme mu přičítat lidské emoce / Jan Štěpánek > NP č.527 > Téma čísla To, jak se pes chová a projevuje, je odrazem duševního stavu jeho majitele. S Kristýnou Sedlákovou (psikouc.cz) jsme si povídali o svébytné dynamice mezi člověkem a jeho psím kamarádem. Kristýna je psí psycholožka. „Občas si ale připadám víc jako psycholog lidí,“ říká. číst dále Nevědí, co s námi / Prodejce Pavel, Jan Štěpánek > NP č.527 > VIP Rozhovor Rozhovory prodejců se známými osobnostmi jsou z podstaty docela jiné než běžná časopisecká povídání. Kdy se vám stane, že si zpovídaná s dotazujícím prohodí role tak, jako to předvedli kontrastně plachý a tichý (a nevidomý) prodejce Pavel s nepřehlédnutelnou zpěvačkou Žofií Dařbujánovou? číst dále Mobil pro nevidomé / Barbora Báštěcká > NP č.527 > Startér Během posledních několika let se dotykové telefony staly téměř nevyhnutelnou součástí našich životů, někteří ale stále touží po tlačítkách. Například nevidomí. Firma BlindShell vytváří alternativy ke standardním telefonům, které mají zrakově postiženým pomoci vypořádat se s technologickým pokrokem. číst dále „Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále