Průmyslová minulost naší země byla dlouho brána jako něco, za co se máme spíše stydět, likvidovali jsme ekologické škody, industriální pozůstalost nám byla z mnoha pochopitelných důvodů na obtíž a více než na to, jak na tradice svébytné nejen architektonické disciplíny navázat, jsme přemýšleli, jak se jí zbavit. Jak trefně říká v rozhovoru historik architektury a industriální archeolog Benjamin Fragner, snažili jsme se „zbavit se té ostudy".
A tak jsme tovární komplexy zbourali a namísto toho si na jejich místech postavili podobně nelidská obchodní centra jakožto symboly nové, lepší doby. A nebo kancelářské budovy, aby bylo kde vydělávat na to, co lze v obchodních centrech utrácet.
Teď z nás nemluví nějaké temné spodní proudy temné komunistické nostalgie, teď z nás mluví spíše lítost za to, s jakou lehkovážností jsme se zbavili dědictví symbolizujícího um a know-how, které pomalu, ale jistě mizí. V lehce dětinské bláhové opojenosti vlastní modernosti jsme za hlavu hodili byť velmi problematické, tak i úctyhodné dědictví našich předků.
Vstupujeme do věku, kdy stále více hodnot vzniká nikoliv těžkou manuální prací, ale ťukáním do počítače. Ať už si o tomto společensko-technologickém posunu myslíme cokoliv, určitě má smysl vstupovat do téhle nové vývojové fáze s uklizeným stolem. Mít jasno v tom, že naše průmyslová minulost má spoustu problematických rozměrů, ale s tím, co nám po ní zůstalo, se dá nakládat navýsost kreativně a smysluplně. Dostáváme se naštěstí do časů, kdy zachování a konverze industriálních památek je i pro developery smyslupnější a prestižnější než objekt strhnout.
Připravili jsme pro vás průvodce industriálním Českem. Všichni známe hrady, zámky, klasické památky a jsme na ně právem pyšní. Pokud ale chcete poznat Česko zase z trochu jiné perspektivy a v trochu jiném kontextu, pak do svých letních plánů zařaďte i něco z následujících stránek.
