NP č.508 > Téma číslaTichá noc, svatá nocMiloš Čermák

Lékař se ho zeptal, jak se jmenuje. „Santa Claus,“ řekl. „Děláte si legraci?“ Muž v dobře střiženém obleku zavrtěl hlavou. Sáhl do náprsní kapsy a z peněženky vylovil řidičský průkaz. Byl vydaný státem New York na jméno Santa Claus.

„Takže vtipní rodiče," pousmál se lékař.
„Ne," řekl muž. Měl lehce unavený výraz, ale i tak se pustil do krátkého vysvětlení toho, co už vysvětloval mnohokrát. Že je skutečný Santa Claus a jako takový má mezi nadpřirozenými bytostmi na starosti Vánoce. Bydlí stejně jako většina jeho kolegů v apartmánovém domě na rohu 62. ulice a Páté avenue, samozřejmě s výhledem na Central Park.
„Mám pětipokojový byt ve třiadvacátém patře. Je to pěkné, prostorné bydlení. Ale to víte, proti loftu, který má v nejvyšších třech patrech Pánbůh, je to vlastně taková špeluňka," řekl se sotva znatelným nádechem hořkosti.
Lékař si odkašlal a chtěl říct, že je sexuologem, ano, jedním z nejlepších a každopádně nejdražším v Americe, ale stále jen sexuologem. A že muž podle jeho názoru potřebuje psychiatra.
Ale k tomu se nedostal.
„Kanceláře má Divize Vánoc pronajaté v Harlemu, kousek od Knihovny Billa Clintona. Přestěhovali jsme se tam těsně po něm. To začal být Harlem v módě a naše staré kanceláře na Islandu byly přece jen z ruky," řekl.
Podal lékaři vizitku, se jménem Santa Claus (CEO), a adresou na 127. ulici v Harlemu.
Lékař si udělal poznámku, že muž je nejen vyšinutý, ale mohl by být i nebezpečný, protože do svého bludu evidentně investuje energii, čas i peníze.
Nahlas řekl: „Myslel jsem, že Santu Clause vymyslela firma Coca-Cola?"
„Ha ha, to si myslí spousta lidí," zasmál se muž. „To byl tehdy od nebe takový obranný PR manévr. Měli jsme nějaké problémy, a tak hoši z naší reklamní divize vymysleli tu hovadinu s fousama a červeným kabátem."
Lékař přikývl, trochu rozpačitý z toho, co se od něj očekává.
Muž mu to usnadnil. „Pojďme k věci. Potřebuju od vás vlastně takovou maličkost. Změnit pohlaví."
„Cože?"
„Já vím, já vím," rozmáchl rukama. „Zní to bláznivě. Ale sám dobře víte, jaká je doba. Jsme pod ohromným tlakem a feministky šíleně vyvádějí. Nebe je konzervativní instituce, prostě velká korporace se vším všudy," řekl muž. „Ale i nám je jasné, že musíme udělat nějaké ústupky."
Lékař si opět učinil pár krátkých poznámek a řekl: „Proč vy?"
„Já?"
„Proč zrovna vy budete měnit pohlaví?"
„No... můžete mi slíbit, že si to necháte pro sebe? Lékařské tajemství a tak?"
„Samozřejmě," řekl lékař.
„Jsem homosexuál. Já osobně to nijak netajím a v nebi se to běžně ví, a kdyby to bylo jen na mě, tak jsem dávno udělal coming out. Ale naše oddělení pro styk s veřejností to nedoporučilo. Lépe řečeno to výslovně a rezolutně zakázali."
Lékař ho omráčeně pozoroval. Už se těšil, až večer kamarádům v restauraci řekne: Chlapi, někoho s tak rozhašenou makovicí jako dneska jsem teda dlouho neviděl.
„Nedoporučilo?" zopakoval po muži, nevěda, co jiného říct.
„Tak já to zase chápu. Já vím, jasně, žijeme v jednadvacátým století. Ale pro některý lidi jsou tyhle věci pořád tabu. A mohlo by jim bejt nepříjemný, že jejich děti bere v obchoďáku na klín dědek v červenejch hadrech, kterej je navíc teplej."
„Aha," hlesl lékař.
„Byť je jasný, že všichni ti Santa Clausové v obchoďákách jsou neúspěšný herci. Ale i tak. Prostě byla obava z dalšího mediálního průseru."
„Dobrá!" řekl lékař rázně, aby naznačil, že jeho čas není neomezený. „Navrhuji tento postup. Doporučím vás na zahájení léčby vedoucí ke změně pohlaví. Ale než ji zahájíme, musíte absolvovat ještě psychiatrické vyšetření."
Muže to nepotěšilo. Zatvářil se kysele. „Je to nutné?"
„Bezpodmínečně nutné!" řekl temně lékař, vzal do ruky propisovací tužku a vyplnil žádanku. Pak ji muži podal, prohodili ještě pár zdvořilostních frází a těsně před šestou lékař ve své ordinaci konečně osaměl.
O tři minuty později zazvonil jeho mobilní telefon. Podle displeje to byla jeho manželka.
„Miláčku, dobře že voláš. Nebudeš věřit, co jsem tu teď měl za pacienta!" řekl do mluvítka, celý nedočkavý to někomu říct.
„Ty nic nevíš?" slyšel manželčin hlas.
„Co nevím?" zeptal se.
„V tom případě TY nebudeš věřit, co se děje. Je to ve všech zprávách. Podívej se na internet nebo si pusť televizi! Na Zemi sestoupil Pánbůh, a víš ty co? Je to černoch!"
„Cože?" na lékaře toho už bylo prostě moc.
„Je to černoch! Žádnej bílej stařeček na obláčku, jak si to všichni představovali. Normálně vysokej udělanej černoch! Docela hezkej chlap, poslyš."
Lékaře napadlo, jestli nezešílel on sám.
„Jo a Ježíš si založil účet na Twitteru. Napsal tam, že ho v pubertě někdo sexuálně obtěžoval. S hashtagem #metoo." Lékařova manželka ztišila hlas. „Oficiálně to nikdo neřekl, ale některé servery napsaly, že to pravděpodobně byli Židi," dodala tichým, sotva slyšitelným hlasem.
„Panebože," prohlásil lékař.
Manželka mu řekla, ať se rychle sebere a jde domů. A až přijde, tak si udělají popcorn, lehnou si do postele a budou celý ten spektákl sledovat společně. Třeba na CNN.
Zvenku z ulice se z nějakého obchodu ozvala vánoční koleda.


Miloš Čermák autor / Miloš Čermák Novinář, autor asi dvaceti knih a šéfredaktor on-line verze Hospodářských novin. stand-up Komikem se stal v rámci boje s krizí středního věku. VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA