A především jsem se stal extrémně cynickým. Takže vím, že věci, které jste si včera ještě nedokázali ani představit a o kterých si dnes říkáte „ty vole, to si děláš prdel, to se prostě nemůže stát", se prostě zítra stanou. Tohle pravidlo prostě platí. Podívejte se na prezidenta Zemana. Ten s ním pracuje každodenně. A vychází mu to. Je to úctyhodný. Snažit se překonat sám sebe. Má na tom dokonce založenou kariéru. Prostě mu to projde. Může říct cokoli. Chudáci ostatní politici si hrají na slušňáky, a když jim něco ujede, je z ítoho malér. Bělobrádek řekne, že psi chcípají, což má samozřejmě pravdu, a hned z toho byl malér. Kdyby to samé řekl Zeman, všem by se ulevilo, že neřekl něco daleko horšího nebo si třeba nepoblil boty. Takhle to prostě je. Zeman si prostě jede vlastní ligu. Ale samozřejmě. Já nejsem zdaleka první, kdo objevil zákonitosti téhle hry. Postupně se ji od Zemana učí všichni. Být hodný je dneska k ničemu a nikam vás to nedostane. A neplatí to zdaleka jen pro politiku. Něco o tom vím.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
