a tak v kavárně
u hranatýho stolu
sepisuju lehce
nostalgickou epištolu
kterou s nezlomnou vírou
posílám svýmu mladšímu já
časovou škvírou
a protože ho
jako vlastní boty znám
vim že si na všechno
potřebuje přijít sám
a že je rezistentní
vůči jakýkoliv radě
(pročež mu ještě dlouho
poteče mlíko po bradě)
ale předmětem mýho slohu
primárně nemá bejt kritika
(díky Bohu!)
a tak nechť se ví
že tenhle bríf není
víc než vlídný
a přátelský doporučení
milý Filipe
toho času osmiletý
budeš-li číst bedlivě
následující věty
třeba ti některá z nich
těsně před Vánoci
krapet dodá inspiraci
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
