Zapnul ho a čekal... mám už starší počítač, pamatuje Vánoce roku 2000, a proč ho mám? Není v systému, protože nemá internet, má Windows, které nové počítače už považují za vir. Prostě když na něm píšu, nikdo mě neruší a já na oplátku nesmím rušit počítač, než se nastartuje. Tak si jdu zakouřit a pokládám si novou zásadní otázku: „Jaké budou Vánoce v roce 2100?" A rovnou si na ni i odpovídám. „Nevím, a hlavně... mě to nezajímá. Já tu nebudu, ty tu nebudeš, a pokud se nestane něco zázračného, což vlastně každý z nás minimálně od Vánoc čeká, tak tu nebude ani ten, kdo to dneska nečte."
Koukám na lístek od ženy s nákupem a říkám si, že bych lidem v roce 2100 hrozně moc přál, aby Vánoce nebyly o stresu. Přemýšlel jsem, kdy naposledy jsem neprožíval Vánoce ve stresu a uvědomil jsem si, že naposledy to bylo, když jsem byl dítě. Tak mě tak napadá, pokud chceme mít Vánoce, ať už dnes, nebo v roce 2100 bez stresu, měli bychom se všichni stát znova dětmi.
Dnes jsem dospělý, a když se probudím a vidím první sníh,
jsem okamžitě nasranej a stresovanej, co všechno zima přináší.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
