„Vlak! Jede vlak!" Málokoho to činí lhostejným, dokonce i ty, kterým třeba vlak denně burácí pod okny domu. Stačí se k železnici přiblížit, ke kolejím, k mašině, k nádraží, a neznáme člověka, ve kterém by se něco nepohnulo. Tohle umí jen železnice. A finanční úřad. Ale železnice je tedy, aspoň za nás, rajcovnější.
Aura železnice si přivlastňuje nejen veškerou pozornost každého, kdo se v její blízkosti objeví. Přivlastní si i čas a prostor, které lidstvu už dávno zrelativizovalo právě cestování po dráze. Kdo se jednou nechá zaměstnat na dráze, má to často na celý život. Bývá to životní mise. Kam jednou člověk položí koleje, krajinu kolem nenávratně změní. Svět kolem tratí jako by žil v paralelním vesmíru, v železitou vůní prosyceném, podmanivě svébytném světě. Kolem nádraží se vždy shlukoval život ve svých fantazijních přesazích. Lidé dobíhající vlak, aby začali nějaké velké dobrodružství. A z neopakovatelné nádražky je pozorující pánové, kterým nad pivem den co den mezi prsty protečou desítky spojů. Není divu, že železnice v lidech probouzí velmi specifickou imaginaci a kreativitu. My jsme se rozhodli představit vám několik lidí, kteří v železničářském vesmíru našli své kreativní já.
Mimo jiné třeba ženu, ve které síla vlaků a jejich hromovitý zvuk probouzí vášeň k focení. Pozoruhodného muže, který velkou část svého života systematicky projížděl všechny železniční spoje Evropy, tak dlouho, dokud se v tomto oboru z něj nestal mistr starého kontinentu. Nebo pána, který od své maminky odkoukal základy vyšívání a poté, co každý den končí směnu jako vlakvedoucí, vyšívá své zamilované mašiny. A v neposlední řadě muže, který v michelském depu kolejových vozidel svépomocí sestrojil několik diagnostických jednotek pro údržbu a servis klimatizačních zařízení souprav City Elefant. Samí na první pohled nenápadní lidé, kteří s vámi dost možná cestují v kupé nebo posedí v nádražce. Lidé, kteří v železničářském světě našli svůj vlastní, malý, skvělý vesmír, který v nich probouzí to nejlepší.
