Jaký je příběh za tím, že se holka ze Slovenska dostane do Londýna, pak do Berlína?
No s Londýnom som si vyvíjala vzťah už počas štúdia na Slovensku – každé leto patrilo nejakej londýnskej kaviarni alebo reštaurácii. Tým pádom keď prišiel čas ukončenia magisterského štúdia odbor európske štúdia (čítaj – netušila som, čo s tým titulom robiť), smer Londýn bola automatika. Tam som si zmyslela oprieť sa o tých pár photoshopových obrázkov, ktoré som mala, a prihlásila som sa ako 26ročná na lokálnu učňovku pre násťročných študovať grafický dizajn. Čiže začala som úplne od začiatku. A odtiaľ to už išlo – univerzita (University of the Arts) a potom prax a potom Berlín.
Zaujalo mě, jak jsi mi naposledy říkala, že sis svůj výtvarný styl vlastně racionálně nastavila. Sedla sis ke skicáku a vynalezla, jak budeš kreslit ruce, jak uši… Jak jsi věděla, že s takovým stylem potom třeba dalších pět let vydržíš?
No to sa hlavne týkalo charakterov ako takých – postavičiek. Tam som veľmi racionálne volila, že aké oko, aké ucho a aký typ tela. No čo sa týka zvyšku obrázku – sploštená perspektíva, zredukované tvary, farby – to prišlo až časom.
Troufnu si říct, že se nacházíš v etapě, kdy jsi hodně úspěšná. Jaké vlastnosti ti k tomu pomohly?
Myslím, že jednou z hlavných vlastností tu prítomných bola moja dlhodobá viera, že mi to celé jednoducho nevyjde a že ilustráciou sa neuživím. Tým pádom mi opadol jeden z hlavných tlakov a mohla som si slobodne tvoriť a hrať sa, čo som aj robila – chrlila som obrázok za obrázkom. Samozrejme teraz, keď celé to je obalené v akomsi komerčnom úspechu, tlak je prítomný, a stres teda vie obrezať kreativitu. No ale dá sa.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
