NP č.500 > PovidkyVěc bezdomovíZeno Kaprál

Heidegger míní, že člověk bydlí básnicky. Tu maximu převzal od Hölderlina a souhlasil s ní.

Můžeme tedy zkoumat stav bytového fondu naší demokratické společnosti. Od honosných vil až k holobytům v materiálním světě, potažmo od zahrad vzdušných zámků až k existenčním lokalitám v krajině ducha. Kde začít? Nejjednodušší je to na ulici. Ta odděluje uzamčené domovní dveře odemykané pouze klíči vyvolených od prostory otevřené k veřejnému použití.


Slouží tak lidem pospíchajícím k určitým cílům zakotveným v domech, i občanům bloumajícím bez viditelného zázemí. A přece jsou zde. Občas nastaví dlaň. Jsou obklopeni tajemnou aurou nespoutané svobodomyslnosti. Jako obsah igelitových tašek, jež opatrují snad ještě pečlivěji než důležitě kolemjdoucí kufříky z vyčiněné kůže blahobytu, co lezou do služebního auta. To bezdomovci pozorují shovívavě. Mají svá zákoutí v opuštěných objektech bývalé infrastruktury, zbořeništích, vyšisované zeleni městských parků, bezútěšnosti konečných stanic tramvajových linek či laviček ve vestibulu hlavního nádraží.

I nácci selské domobrany rozkročí těla na návsi. Tak se nám to líbí. Nestojíme o přespolní. 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Zeno Kaprál Brněnský patriot a písmák na penzi. V šedesátých letech byl jednou z hlavních osobností brněnské bohémy, poezii publikoval od roku 1957, řadu sbírek vydal samizdatem. VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

ČESKO 2017 / Jan Štěpánek, David Zábranský > NP č.500 > Téma čísla Máme tendenci se neustále podceňovat, nebo jsme k věčnému brblání odsouzeni ironií osudu? Jsme my Češi víc než vyčuraní lokajové? Jsme smějící se bestie? Oběti? Naivkové? K pětistému vydání NP jsme požádali spisovatele Davida Zábranského, aby pro nás sestavil sbírku povídek o současném Česku. Věděli jsme, že nechceme žádné švejkování, litování se, osočování druhých. Věděli jsme, že chceme surový materiál o surových Češích. Chtěli jsme něco sebevědomého, překvapivého. A dostali jsme to. číst dále Hezky česky / Roman Ráž > NP č.500 > Povidky Táto,“ vyzvídá malý Michal, „co to znamená?“ „Co myslíš?“ Chlapec ukazuje na plakát před obchodem, z něhož právě vyšli. „No, co je s ním?“ Michal už umí číst. Pomalu slabikuje: „Nakupujte hezky česky!“ číst dále hraniční kameny / Jan Těsnohlídek > NP č.500 > Poezie číst dále Nezdálo se, že by něco cítil / Miroslav Pech > NP č.500 > Povidky Hodil do sebe dva Ranisany na zklidnění bolavého střeva a zapil je vychladlým čajem. Jmenoval se Marek Hanzlík a byl učitelem na základní škole. Shrábl ze stolu potřebné věci, zvedl se a vyšel na chodbu. Klíče byly ve dveřích. Zamkl kabinet na dva západy a zadíval se na kliku. Jako kdyby za ni chtěl znova vzít a vrátit se dovnitř. číst dále