NP č.500 > PovidkyVěc bezdomovíZeno Kaprál

Heidegger míní, že člověk bydlí básnicky. Tu maximu převzal od Hölderlina a souhlasil s ní.

Můžeme tedy zkoumat stav bytového fondu naší demokratické společnosti. Od honosných vil až k holobytům v materiálním světě, potažmo od zahrad vzdušných zámků až k existenčním lokalitám v krajině ducha. Kde začít? Nejjednodušší je to na ulici. Ta odděluje uzamčené domovní dveře odemykané pouze klíči vyvolených od prostory otevřené k veřejnému použití.


Slouží tak lidem pospíchajícím k určitým cílům zakotveným v domech, i občanům bloumajícím bez viditelného zázemí. A přece jsou zde. Občas nastaví dlaň. Jsou obklopeni tajemnou aurou nespoutané svobodomyslnosti. Jako obsah igelitových tašek, jež opatrují snad ještě pečlivěji než důležitě kolemjdoucí kufříky z vyčiněné kůže blahobytu, co lezou do služebního auta. To bezdomovci pozorují shovívavě. Mají svá zákoutí v opuštěných objektech bývalé infrastruktury, zbořeništích, vyšisované zeleni městských parků, bezútěšnosti konečných stanic tramvajových linek či laviček ve vestibulu hlavního nádraží.

I nácci selské domobrany rozkročí těla na návsi. Tak se nám to líbí. Nestojíme o přespolní. 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Zeno Kaprál Brněnský patriot a písmák na penzi. V šedesátých letech byl jednou z hlavních osobností brněnské bohémy, poezii publikoval od roku 1957, řadu sbírek vydal samizdatem. VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Já jsem vždycky věřil tomu, že se z toho prostě dostanu / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.500 > HappyEndi Za téměř 18 let prošlo Novým Prostorem 9825 lidí, kteří se ocitli v sociální tísni. Byli zachyceni záchrannou sítí, která jim nedovolila propadnout až na samé dno. Každý rok si z dvou set klientů NP najde práci průměrně 40 lidí. Našli jsme tři bývalé prodejce, kterým se tento šťastný krok podařilo udělat, a k 500. jubileu je pro vás vyzpovídali. číst dále něco se děje / Jan Těsnohlídek > NP č.500 > Poezie číst dále Dopdele / Marek Toman > NP č.500 > Povidky Ty nejsi Čech, viď?“ Tu otázku mi klade paní Jana, a teď už je jasné, že se dívá na mě. Celý večer po mně pokaždé jen přejela pohledem, stejně jako celá ta jejich parta. Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli nekoukají z okna, které mám za zády. číst dále Štěstí / Daniel Hradecký > NP č.500 > Povidky Dvacet let jsem chodil kolem horké kaše, ale teď, když matka umírá, lépe řečeno když je ve svých pětasedmdesáti letech se svými přirozenými stařeckými komorbiditami a slušným důchodem ideálním příslušníkem cílové skupiny medicínsko-vojensko-průmyslového komplexu, odvážil jsem se zeptat, jak to tedy má s pánembohem, když už jsme po generace těmi matrikovými katolíky. Řekla, že s Bohem skončila, když jí bylo dvanáct. číst dále
celý archiv