V roce 1974 vyskládala jugoslávská umělkyně Marina Abramovićová před diváky v jisté neapolské galerii dvaasedmdesát předmětů, které mohli následujících šest hodin použít zcela podle své svobodné vůle a zvůle na její osobu. Mezi těmito předměty byla kupříkladu růže, parfém, víno, nůžky, pírko, skalpel, barvy, chleba a pistole nabitá jednou ostrou kulkou.
Umělecká performance, nazvaná Rhythm 0, budí dodnes pozornost tím, co během těch šesti hodin vypověděla o publiku; v úvodu se k Marině všichni chovali mile, manipulovali ji do nejrůznějších veselých pozic a dávali jí do rukou růži, ale už o pár hodin později z ní nůžkami stříhali šaty, růží jí propichovali kůži, a když jí začali přikládat nabitou zbraň k hlavě a tlačili jí prstem na spoušť, aby si prostřelila lebku, strhla se mezi publikem bitka o to, jestli umělkyni tedy jako vůbec nechají naživu.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
