Při představě westernového městečka si nejspíš vybavíte dlouhé a bolestivé odpoledne plné rodinné zábavy. Ve Westworldu je to trochu jinak, hrajete víc než reálnou hru podle cizího scénáře, ale svých pravidel. Krom návštěvníků jsou uvnitř parku přítomni ještě místní obyvatelé: detailně propracované „výtvory“ s umělou inteligencí a někdy stereotypními charaktery od krvežíznivých banditů, co vraždí pro zábavu, přes čestné pistolníky až po krásky v nesnázích, které se vás pomocí vějiček snaží nalákat k dobrodružství. Taková je první rovina seriálu.
Ta druhá sleduje vedení podniku, který zážitek zprostředkovává. Westworld je jejich, oni ho stvořili, oni ho předělávají a vylepšují, oni drží své výrobky odcizené, ale na dostřel od reality movitých klientů i své vlastní. Dočkáme se i zákulisní romance. Vsadit na lidi v roli padouchů se samozřejmě většinou vyplatí – a tak ani tolik nevadí, že se budete těžko ztotožňovat s některou z trochu mátožně a černobíle působících postav. A víc než existenciální a filozoficky laděné dialogy, které autoři tohoto dílka sypou jak na běžícím pásu a které s dějovou linkou dopředu moc nehýbou, vás bude zajímat, kdy se od nich konečně dozvíme, že i my sami žijeme v zábavním parku.
Každopádně jde o jeden ze zajímavějších počinů na poli televizní zábavy a stejně jako u podobně laděného Black Mirror máte pocit, že ačkoli svět kolem nevypadá tak ocelově a vypulírovaně, sci-fi už dneska není zas takové sci-fi, ale spíš hudba zítřejšího rána.
