Večírky a podobné podniky nemám moc rád, protože se neumím bavit na povel. Buď je nálada, nebo není, a tak jsem radši na halóakce. Někdo zavolá, že se někde něco děje, a já, když se mi chce, jdu. Na druhou stranu jsem divadelní herec, a tak musím zvládnout zúčastnit se i akcí, které mi zrovna moc po chuti nejsou, snažím se být profesionálem. Třeba minulý rok jsme jako divadlo hráli na vánočním večírku pražské Obce spisovatelů a bylo to proti mému očekávání skvělé.
Jenže něco jiného je být pozván jako umělecké těleso na cizí akci a něco jiného je účastnit se večírku organizace, v které už léta působím. Jsem prodejcem Nového Prostoru už od roku 2002. Několikrát jsem byl sice na letní zahradní slavnosti, ale tenhle vánoční večírek NP byl mým premiérovým. Musím přiznat, že jsem neměl dobrý pocit umocněný tím, že se nezúčastním jen jako prodejce, ale i jako herec a principál divadla.
Večírek se konal v pražské restauraci U Balbínů v Palackého ulici. Sešlo se dost lidí, odhaduji, že dobrých 40. Přijeli taky naši přátelé z Brna, Hradce Králové a Ostravy. Líbilo se mi, že si prodejci mezi sebou vyměňovali malé dárky, utvořily se skupinky a povídalo se o běžných věcech, bydlení, kde se dá co levně koupit a podobně. Na okamžik se zapomnělo, jak těžko se nám prodává v zimě, v průvanu a v dešti. Já byl, i když jsem se to snažil skrývat, dost nervózní z našeho vystoupení. Většinu času jsem trávil pobíháním mezi kolegy a kolegy (prodejci a herci) a ředitelkou Dášou Kocmánkovou. Právě s ní bylo domluveno naše vystoupení.
V době příchodu našeho souboru se podávala večeře, podle slov paní ředitelky štědrovečerní, řízek s bramborovým salátem a k dispozici byl i jeden drink na účet Nového Prostoru. Nejprve zavládlo překvapení z toho, že nás bylo původně nahlášeno sedm a dorazilo devět, ale pohoštění od NP nakonec dostali všichni hladoví herci.
Po večeři jsme čekali na povel, kdy si můžeme začít chystat prostor pro naše představení. Personál restaurace z toho nebyl nijak nadšen, ale co jim zbývalo. Původně jsme nesměli ani využít jejich zázemí k převlečení herců, ale děvčatům to bylo nakonec dovoleno. Po představení se zabouchly na personálním WC. V ruce holkám zůstala klika ode dveří a nešla nasadit zpět. Personál je nakonec vysvobodil. Hráli jsme hru Ano Ona, kterou s naším divadelním souborem Bohém nazkoušel autor a režisér v jedné osobě Roman Horvát alias Ramón Cortéz.
Autorský divadelní spolek Bohém vznikl v létě 2013 z torza zaniklého souboru Ježek a Čížek. Jeho první inscenací byla hra Etudy Mořičvíl. Následovaly hry Zhulený beránek aneb není tráva jako tráva (naše nejúspěšnější představení), Aktovka přírodní, Rodinné vztahy, Hloupá pohádka. Také jsme si vypůjčili z Ježka a Čížka hru Experti. Soubor se i nadále snaží pracovat s lidmi v sociální tísni a divadlem jim dát možnost naplnění a seberealizace. Na některých hercích je pak vidět, jak je divadlo staví zpátky na nohy. Potýkáme se nyní s tím, že je nás málo, takže se do našich řad snažíme přilákat nové tváře. Večírek byl proto docela dobrou příležitostí, jak mohli prodejci náš soubor poznat a třeba se i časem přijít podívat na zkoušku.
Hra se lidem líbila a odcházeli spokojení a pozitivně naladění. My herci jsme zase tak spokojení nebyli, ale to je tím, že víme, kde máme nedostatky a že jde vždycky zahrát lépe. Rád bych poděkoval paní Kocmánkové, ředitelce Nového Prostoru, za to, že jsme jako soubor mohli na večírku vystoupit.
Nakonec společné foto a je to. Zase na svá prodejní místa a vydělávat prodejem NP na své základní potřeby. Když jsem na začátku zmiňoval, že na podobné akce chodím nerad, musím nakonec uznat, že jsem odcházel spokojený a naplněný energií do další práce jak v Novém Prostoru, tak v divadle.
