Termokamera snímá líbající se tváře. Změť fialové, oranžové a všech dalších barev na poli mezi nimi nemůže odhalit sexuální orientaci lidí na záběru. Najdete ji na webu Pride. Z videa však odtušíme, že aktéři jsou mladí a šťastní. Taková má být Prague Pride, týden hrdosti a zapomnění, že svět může být někdy pěkně nepřátelské místo. A proto kdo letos přijede do ulic Prahy budovat gay pozitivní identitu, může využít exkluzivních nabídek hotelů, včetně limuzín a uvítacích koktejlů, bude moci posedět v nejrůznějších gay přátelských kavárnách, klubech a restauracích, dokonce přespat v Mozartově pokoji. Program bude nabitý, a tak kromě párty a průvodu třeba zavítá na nejednu přednášku nebo filmovou projekci. Po cestě se potká s ikonou Eurovision Conchitou Wurst, úspěšnými teplými političkami, fotografkami, aktivisty, byznysmeny a hrdiny filmů. Zkrátka, návštěvníci se budou moci ponořit hluboko do gay světa úspěchu, k čemuž jim snad pomohou i VIP zóny, ve kterých budou moci být hrdí a vzdálení každodenním starostem ještě o něco víc.
O bezpečnost účastníků akce se postará policie i antikonfliktní tým, a výhružka Adama B. Bartoše o povstání proti „bukvicím“ tak zřejmě zapadne do bahna jeho obvyklých nenávistných výžbleptů. Průvod proběhne, a pokud nebude lít jako z konve, fotky všech deníků zaplaví vysmáté tváře s barvami duhy. Na světě bude chvíli dobře, i když to jistě bude něco stát. Ani hrdost přeci není zdarma. Takže pokud budou návštěvníci chtít, za 600 si koupí místo v autě průvodu, aby si neunavili nožičky, za tisícovku dostanou jednodenní vstup do VIP zóny a 5000 Kč jim zajistí místo na zahajovací recepci, což znamená skoro stoprocentní šanci, že zahlédnou Czeslava Waleka na vlastní oči!
TROJITĚ V HAJZLU
Pak tu je ale ještě jiný, v úvodu slibovaný příběh. Příběh toho kluka ze zastávky. Potkali jsme se někdy minulý týden u zdi Olšanských hřbitovů. Že je teplej, mu koukalo z očí. Že by děsně chtěl, aby ho někdo čapnul za packu a vzal na Pride mi rovnou řekl. Jenže jeho svět se jeví tak propastně vzdálený tomu, čím se gay hnutí stalo. Putující obchoďák zvaný Prague Pride neviděl minule a s největší pravděpodobností nepůjde ani letos a ani příští rok. Není hrdý. Je bez domova, nedávno opustil děcák. Na to, aby měl odvahu vystát frontu na chleba s margarínem na Naději, je teplej příliš viditelně. Někdo by si ho mohl podat. Na Pride prý nemá peníze – označuje to slovy „jsem málo teplej“. Pohled na rozjuchané gaye a lesby by mu ty jeho oči udělaly snad ještě smutnějšími.
Děje se něco, co bylo popsáno mnohokrát. Tak blízko, a přitom tak daleko. Jako tisíce jiných teplých mladých lidí žije své trojí znevýhodnění – nepřijetí komunitou sociálně vyloučených, nepřijetí gay komunitou a daleko od přijetí mainstreamovou hetero společností. Třikrát divnej, a navíc k tomu chudej. Je sám, a když se něco nezmění, asi to tak zůstane.
TEPLÉ MANŽELSTVÍ EXISTUJE
Přitom v příběhu Prague Pride tohle vážně nedává smysl. Historie LGBT hnutí je ovlivněna masakrem, mučením i vzpourou, a jak jinak, odmítnutím útlaku, bojem a revolucí, kdy LGBT lidé po celém světě vystoupili za svá práva. Tento boj o toleranci a přijetí zdá se nyní končí sňatkem s multimilionovým byznysem, jehož matici stále častěji tvoří nekritická střední a vyšší střední třída. Tahle matice zůstává mnohým lidem, kteří do ní nezapadají, uzavřena. Stalo se to nějak nepozorovaně, v Evropě stejně jako v USA. Ti samí lidé, kteří se vzepřeli nespravedlivému řádu, který je zaháněl do ústraní, chudoby, do bezdomovectví, mimo legalitu i k sebevraždám, se najednou můžou přerazit, aby je tentýž řád přijmul, objal a vzal mezi sebe. Manželství byznysu, elitismu a průvodů hrdosti je s konečnou platností na světě. Kritika komercializace pochodů hrdosti, které pomalu ztrácejí sebemenší politický a lidskoprávní rozměr, se ozývá často i zevnitř queer komunity. Není divu. Je smutné pozorovat, jak po vzoru zahraničních festivalů tolerance i česká teplá komunita pátým rokem ztělesňuje děvku korporacím a byznysu. Jak se stala nástrojem pro podniky, které si během ní odprezentují svou přátelskou tvář. Jde o tvář, která má odvrátit pozornost od nekonečného porušování lidských, sociálních, environmentálních a ekonomických práv. Jde o procesy, které způsobují, že až kluk se smutnýma očima bude zase stanovat v zimě venku, jeho tělesná teplota klesne pod 36,5 °C.
