Je nutné mít nějaké tělo, a to nehledě na relativistické teorie, které tvrdí, že i to maso, které s sebou taháme, je pouze sociální konstrukt. Mám podezření, že sociální konstrukt je sociální konstrukt. Nelze nosit útroby v krabicích od banánů, pokud nejste masový vrah.
HOTDOGOVÉ DNY
Často mužům závidím zdání, které vyvolávají: že ten malý (až na Dalibora Jandu) kousek tkáně jim umožňuje proklestit se životem (nebo tím, co životem nazýváme) s větší lehkostí. Je to orgán, který vám umožní zasednout na papežskou stolici. Pokud ho nemáte, zmůžete se patrně jen na utírání stolice svým dětem. (Ten vtip se nabízel jako perník na Václaváku.) Kdybych byla mužem, mohla bych chodit „do křoví“, na pisoáry, na paintball, do nevěstince. Nemusela bych předstírat ještě nižší IQ, než mám. Mohla bych mít děti v šedesáti. Nemusela bych vědět, co je to menstruační kalíšek. Umřela bych zhruba o deset let dříve, aniž bych věděla, co je to okrová a petrolejová barva. Jedla bych celé dny hotdogy a nebyla za to ostrakizována. Představuji si, jestli by v Klubu rváčů mohly vystupovat ženy. Nedovolily by si to.
Jako se údajně krysy v newyorském metru tvarově po generace přizpůsobují, aby podběhly bez zranění pod vagónem, tak se měníme i my. Kdo vytváří tlak? Jen muži asi těžko. Dobrá hospodyňka umí i pro pírko přes plot skočit, ale odvážný názor neprojeví. Feminismus s ručením omezeným – na můj spinning mi nesahejte. Dívky samy sebe přesvědčily, že se malují samy pro sebe, až tomu skutečně uvěřily.
Je proti čemu „bojovat“, když nás netrápí obřízka? O 30 procent nižší platy. Neatraktivní ženy považované za odpad. Předpoklad, že přirozeností je být bydlenka. Staré ženy vnímané jako ekvivalent uschlého kvítí.
UMĚT A TAJIT
V čem je tedy výhodné být ženou? Když vám řemeslník doveze nábytek, občas se nabídne ho zdarma „přišroubovat“ (nevím, zda byly první německé pornof ilmy o údržbářích, nebo jejich předobraz). Můžete zaměňovat slovo šroubovák a vrták. Můžete nutit svého partnera, aby s vámi konzultoval nákupy v drogerii. Můžete být blbá a vdát se i přesto. Můžete velkou část svého života, kterou byste jinak mohla strávit čtením Kanta nebo fotbálkem, investovat do údržby chátrající a zarůstající schránky. Můžete umět to, co muži, ale tajit to. Máte možnost umývat okna a záchod, vyhrát Miss mokré tričko, Miss máma a Miss mléko. Nejsem feministka, já mám muže ráda, říkají vlivné ženy v rozhovorech. Kde se vzala tato interpretace feminismu, je stejně záhadné jako to, proč má skupina Kelly Family tolik členů.
Feministická schizofrenie – chtít mít rovné příležitosti, ale nechat se pozvat na deset žejdlíků cuba libre. Prsa jako platidlo. Vystudovat VŠE, ale na profilovou fotku na Facebooku se vyfotit v bikinách. Umět vyměnit pneumatiku, ale přesto ztišit hlas a kňourat, když je někde v okolí princ.
Nebo druhá, odstrašující varianta: být babochlap, jak říká příbuzný. Toyen, pak ta paní elektrárny, co se líbá se Zemanem. I ty, které se tomuto ohrožení rašícího kníru vyhnuly, které mají v kuchyni bazalku, jsou jemné, do toho supervýkonné, se musejí naučit i „typicky mužské“ skills, protože milenci z mama hotelů nemají doma akuvrtačku a na pořad Přemka Podlahy se nedívali. Nebo zavolat hodinového manžela.
Stejnost je nudná, to vám napíšou i v Marianne (život začíná po třiceti). Vydělat míň peněz – budiž. Jen se ale nepřizpůsobit představě ženy- -dívky, která je tolerantní a vtipná jen natolik, aby se smála cizím vtipům. Píše v nějaké knize Hakl, že vtipná žena je klaun s kundou. Nebo Bohdalka, podotýkám. Zatímco vtipný muž je vtipný muž. Vtipností nemám na mysli deklamování fórů z internetu, ale odvahu k vlastní interpretaci světa.
Nebýt Kateřinou Brožovou, ale Sarah Silvermann.
OTÁZKA SPOLEČNOSTI
Není otravné mít ženské tělo, trochu otravné je zřejmě mít jakékoli tělo, které musíte udržovat jako tamagoči. Není zlé se o někoho starat, péct buchty, sbírat body v drogérii DM (Zde jsem člověkem). Tíživé je muset se chovat tak, abyste jako žena-dívka-vnučka nebyla považována za degeše, cynika, bláznivou Viktorku, šlapku, kariéristku atd.
Nevím, jaké je ideální společenské uspořádání. Nepotřebuji, aby byla papežkou černošská lesbička. Konvence chování jsou pro mě uklidňující, bez nich bychom se utopili v bezbřehosti – děda by si půjčoval rtěnku, máma by vydělávala příliš, Sibyllino proroctví o apokalypse by se naplnilo.
Mně osobně by stačilo, kdyby se více žen odvážilo k naprosto minimální revoltě – být osobité, klidně si občas krknout, použít sarkasmus, nemýt špinavá okna.
Nepojedeš nikam, budeš doma kojit, zpívá Mucha. A až ta dívka z písně někam pojede, bude to pro mě úlevné. Ani tu podprsenku pálit nemusí. To bych pak s úzkostí nepozorovala v tramvaji malé holčičky s tím, co je všechno čeká.
… Protože otázky ženské není, jako není otázky jen mužské: je otázka společnosti.
