Brněnská pobočka Devětsilu má v dějinách českého umění složité postavení. Vznikla v roce 1923, existovala čtyři roky a v mnoha ohledech ji zastínila starší a věhlasnější pražská centrála. Jádro brněnského Devětsilu tvořili literáti a publicisté, kteří svůj umělecký a politický program propagovali hlavně pořádáním přednášek a společenských událostí. Vydávali časopis Pásmo a čile komunikovali s představiteli podobně orientovaných hnutí v cizině.
KRÁSA KULIČKOVÝCH LOŽISEK
Při přípravě výstavy se kurátor Petr Ingerle musel vypořádat s absencí konvenčních uměleckých děl. Hned vstupní sál proto nechal zaplnit stolovými vitrínami s dobovými dokumenty, zejména časopisy, které členové Devětsilu sbírali. Ve druhém, přilehlém sálu jsou zase kolem obrazu Josefa Šímy rozmístěny časopisecké reprodukce, záchranný kruh a dvojice velkých kovových kuličkových ložisek. Zde kurátor nejenže vyšel z popisů výstavy pražského Devětsilu upravené pro Brno v roce 1924, ale zároveň načrtl představu o ideách, které skupina prosazovala. Pro jejich uměleckou tvorbu (ať už výtvarné umění, architekturu nebo poezii) totiž platilo, že má těžit z dynamického rozvoje techniky, vědy, sportu nebo filmu a všechny tyto oblasti propojit v nové kultuře. K citlivosti tohoto radikálně levicového uskupení patřilo také ocenění lidových zábav, jakými byly cirkus nebo varieté. Pro sebe z nich čerpali náměty poetistických básní, stejně jako smysl pro radostnost a ztřeštěnost – brněnským Devětsilem konkrétně zhmotněné excentrickým karnevalem umělců v roce 1925.
EFEMÉRNÍ PROTI INSTITUCIONALIZOVENÉMU
O něco lépe než na výstavě, jež je nápaditě nainstalovaná, ale přeci jen muzeálně „objektová“, se k přístupu brněnského Devětsilu vyjadřují studie v doprovodné knize. Petr Ingerle vyzdvihuje performativní charakter činnosti skupiny a prosazování „efemérního na úkor etablovaného a institucionalizovaného“, pro které je manifest a proklamace esenciální aktivitou.
Lucie Česálková se pak v druhé studii soustředí na avantgardní film a snahu avantgardních umělců o multimediální pojetí díla, ve kterém se propojují různá média. V souvislosti s nerealizovanými filmovými librety, která jsou na výstavě audiovizuálně pojednána čtyřmi současnými umělci, stojí za zmínku přinejmenším její tvrzení, že „avantgarda v kategoriích dokončených a oficiálních děl neuvažovala, zásadní pro ni totiž bylo tvoření samo, tedy nikoli výsledek, ale proces, (spolu)práce na vzniku díla.“
KROUŽENÍ KOLEM DEVĚTSILU
Přínos výstavy a knihy Brněnský Devětsil: Multimediální přesahy umělecké avantgardy je tak trojí. Připomněl existenci brněnské skupiny, která se nakrátko napojila na mezinárodní avantgardní scénu. Kniha pak nabízí vnímání avantgardy, které více než na hmotných dílech záleží na procesu a nehmotné praxi. A v neposlední řadě: ať již nedostatek artefaktů hrál u výstavy a knihy jakoukoli roli, skutečnost, že se obojí úzkostně nedrží samotného brněnského Devětsilu, ale místy kolem něj krouží časově, místně i autorsky (výstava obsahuje například tabla architekta Jiřího Krohy z let 1930–1933 nebo dobové vědecké a propagační filmy), přenáší těžiště od lokálních specifik brněnského Devětsilu k obecnějším rysům myšlení a přístupů umělecké avantgardy.
Brněnský Devětsil: Multimediální přesahy umělecké avantgardy. Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, Husova 18, Brno (www.moravska-galerie.cz). Výstava potrvá do 26. dubna.
