Dvanáct kilometrů na sever od Plzně, v soukromé Galerii Sam83 v České Bříze lze navštívit výstavu Václava Girsy. V prvním plánu je to hravá, až ztřeštěná sestava obrazů, kreseb a drobných objektů. V druhém plánu promyšlený útok na náš zvěcnělý přístup ke světu.
VĚŘÍTE NA DUCHY
Věříte na duchy? Jestli ano, je to pouze vaše věc. O církve a náboženské společnosti, tyto instituce pro zastřešení nadpřirozena, se sice stará ministerstvo kultury, ale i to usiluje hlavně o to, aby se mu všichni svatí co nejméně pletli do správy státu. O ekonomice, volbách, dokonce ani o sociální politice se tak neradíme s Ježíšem, a jestli to dělá někdo z KDU-ČSL, pak o tom veřejně nemluví.
Absurdní je také představa, že bychom například stavbě dálnice zkoušeli zabránit poukazem na výskyt skřítků na navržené trase. To by nás rovnou nechali internovat v ústavu pro choromyslné. Hastrmany a čerty jsme tak raději zahnali do pohádkových rezervací. Upíry, poltergeisty a nemrtvé sice občas necháme vstoupit mezi dospělé, ale pouze s podmínkou, že nevystrčí nos z kina. O andělech nejčastěji mluví Lucie Bílá. O kulturách, kde tyto bytosti mají větší rozhodovací práva, v nejlepším případě přiznáváme, že jim nerozumíme. V horším případě je považujeme za pošetilé, někdy za nezralé, a v úplně nejhorším z nich učiníme nepřátele našeho společenského řádu.
MYSTIKA LIGHT
Aby bylo jasno, malíř Václav Girsa (1969) na nás nenaléhá, abychom změnili kurz. Nepatří do kategorie umělců manifestujících posmrtné zážitky malbami se světlem na konci tunelu. Jeho nadpřirozeno je v tomto ohledu prvoplánové. Vychází z nejnižších stupňů rozšířeného vědomí, ať již nám ho přináší endorfinovo-adrenalinové orgie metalových koncertů, noční pobyty v přírodě nebo občasné experimenty s drogami. Jeho mystika je jaksi light, třeštivá, nespoutaná, někdy připitomělá a infantilní.
O námětech k obrazům rád říká, že mu je nabízí život. V tom tedy rád zůstává nohama na zemi, jakkoli sebevíc všední námět změní v haloweenského bubáka, hororovou řež nebo naopak v jemnou vizuální senzaci. Pizza na talíři se může stát příležitostí zamalovat si s vervou a expresivně, samorost se dá obarvit tak, aby se podobal tropickému krahujci, a psí morda ho může inspirovat k jakémusi uvolněnému kubismu. Některé obrazy záměrně namaluje tak, jak by to udělal malý kluk. V různosti poloh a formálních přístupů ale člověk snadno vypozoruje mimořádnou suverenitu malířského i kreslířského přednesu. Diletantismus zde vždy zůstane přítomen – jako účinná strategie, jak zbavit pocitu méněcennosti i ty laiky, jejichž výtvarné zkušenosti nepřesáhly povinné výkresy na základní škole.
CO SE DERE VEN
Čerty a duchy Girsa maluje způsobem, jak jsme se je naučili vnímat v dětství. Zavrtává se tím do naší paměti až k reziduím magického myšlení, v němž jsme setrvávali, dokud jsme si nenechali dostatečně vysvětlit, že to vlastně není správný pohled na svět. „Dotknout se ducha“ znamená probouzet, co je ve většině z nás zavřeno jako nevhodné a nepraktické, ale přesto se při různých příležitostech dere ven všemožnými štěrbinami.
Téměř příkladný je v tomto směru Girsův nový dvoumetrový obraz Duch kávy. V jakési sednici s malým okénkem stojí na velkém černém stolu hrnek s lógrem. Z něj vykukuje hnědé strašidýlko. Z očí mu září kužely žlutého světla a tam, kam dozáří, zbarví interiér jásavými tóny. Prázdný stůl se zaplňuje květinami a ovocem a šedivý koberec mění v pestrobarevnou mozaiku. Vzpomeneme si teď, proč vlastně pijeme kávu?
Václav Girsa: Dotkni se ducha. Galerie Sam83, Česká Bříza 83 (www.sam83.cz). Výstava potrvá do 26. září.
