Ve výsledku je nakonec lhostejné, jestli jde o nezištný akt solidarity morálně vyspělé společnosti, nebo o výsledek celkem jednoduchých kupeckých počtů, které ukazují, že je to každopádně levnější než zaměstnávat zástupy sociálních pracovníků, policistů a dalších specialistů na hašení sociálních a zdravotních důsledků bezdomovectví. Jinde v Evropě si na lidi bez domova raději vyšlápnou a s farizejským úšklebkem ve tváři pro ně rýsují sběrné tábory za městem, samu absenci nájemní smlouvy trestají vězením či alespoň verbují bezpečnostní služby, aby je cílenou šikanou dostali aspoň za hranice příslušné městské části. Nad vynalézavostí způsobů, jak se dostat lidem bez domova na kobylku, aniž by bylo třeba si položit otázku, proč jich je zvlášť v posledních letech vlastně tolik, zůstává rozum stát.
S nejnovějším nápadem, jak (alespoň podle českého tisku) „vyřešit problém s bezdomovci“, přišli londýnští majitelé luxusních rezidenčních nemovitostí. Do malebných výklenků a zákoutí v blízkosti svých domů, které by snad mohly lákat k luxusnímu a přitom bezplatnému přespání pod hvězdami, začali instalovat ostré kovové hroty. Počet prostranství, která jsou opatřena protibezdomoveckou úpravou, přitom neutěšeně roste, stejně jako lidí bez domova samotných. Těch je jen v Londýně téměř jednou tolik jako před třemi lety. Poněkud asociální bodce bylo možné donedávna spatřit i před obchodními řetězci firmy Tesco, prý aby bránily antisociálnímu jednání. Alespoň odtud bodce nakonec zmizely po stížnostech zákazníků a cementových útocích aktivistů. Odsoudil je dokonce i konzervativní londýnský starosta Boris Johnson.
Londýnské bodce přesto příliš optimismu nenabízí, dá se totiž očekávat, že zanedlouho podobné disciplinační trendy dorazí i do zdejších větších měst, která jsou vůči lidem bez domova dlouhodobě nepřátelsky naladěna. Doufejme pak, že někoho důvtipného nenapadne vypůjčit si i další z repertoáru strategií boje proti krysám s křídly, holubům.
