Čtvrtstoletí po událostech sametové revoluce se pražské Divadlo Na zábradlí rozhodlo do svého repertoáru zařadit inscenaci s lákavým titulem Velvet Havel. Režie představení byla svěřena jednomu z kmenových režisérů DNZ Janu Fričovi, zatímco autorem celkové koncepce hry je skladatel Miloš Orsoň Štědroň - tvůrce, jenž v posledních letech proslul jako autor svérázných činoherních muzikálů inspirovaných tématy z českých kulturních dějin (nutno zmínit především úspěšné představení Divadlo Gočár, za něž získal i několik ocenění). Přestože jde o látku, která by k tomu mohla svádět, ani v náznaku se nejedná o nabubřelou pietu či prostoduchou poctu bývalému prezidentovi.
TO BUDE BIJÁK!
Havlův příběh není vyprávěn chronologicky. Začátek představení se odehrává těsně po hrdinově pohřbu. Havel je kdesi na onom světě uvítán svým rozverným strýcem a prvorepublikovým filmovým magnátem Milošem, který vypráví historky ze svého mládí a dotěrně se vyptává na Václavovy milostné avantýry. Zřejmě pod dojmem z reakcí na Václavovo úmrtí Miloš svému synovci nabídne umělecké zpracování jeho životního příběhu. Následuje subjektivní výběr obrazů z Havlova života (doprovázený živou hudbou, zpěvem i choreografií), jenž jako celek působí přinejmenším stejně výstředně jako ráčkující strýc, který synovci i ostatním postavám po celou dobu inscenace nadšeně asistuje.
Rozhodnutí věnovat Havlovi hudební představení vysvětluje Štědroň barvitostí samotného hlavního hrdiny: „Svým životním, politickým i časovým zařazením je Václav Havel téměř ideální postava, protože se k němu dá použít žánr protestsongu, rapu i swingu.“ Inscenace Velvet Havel má ovšem blíže ke kabaretu než ke klasickému muzikálu (přestože hranice mezi těmito scénickými žánry nebývá vždy zřetelná). Představení tvoří sled (až na několik výjimek)
komicky laděných scének, z nichž by většina obstála i jako samostatná kabaretní čísla. Známé motivy z dramatikova životopisu (vztah s Olgou, činnost v disentu, uvěznění) doplňují zcela fiktivní konfrontace s vášnivou Múzou či s rozmanitými politiky.
MEZI LETIŠTĚM A STROMEM
Lehkost a humornost inscenace (které ovšem nesklouzávají ani k bezzubé laskavosti, ani k prvoplánovému výsměchu) a nadhled autorů vůči Havlově osobě jsou tím, co na ní snad nejvíc a také nejpozitivněji překvapí. Ať se jedná o sofistikovanější komiku či vtipy poněkud lacinější (vodu stříkající Klaus nebo polští disidenti promlouvající řečí Google Translate), Velvet Havel spolehlivě pobaví. Výborně zde funguje i hudební stránka představení, u níž bych si dokonce troufla tvrdit, že je zatím nejlepším Štědroňovým počinem tohoto druhu. Takřka tradičně v Divadle Na zábradlí září herci, a to zejména ženy - Marie Spurná jako Olga a Natália Drabiščáková, která v groteskním kostýmu stromu plní funkci jakéhosi univerzálního interpreta pro množství vedlejších roli.
Bohužel se ale ani Velvet Havel nevyhnul základnímu nebezpečí, jež číhá na formálně příliš nápadité projekty. Tím je jistá obsahová nedotaženost. Autenticita příběhu a kritický potenciál představení se v množství brilantních replik, různorodých hudebních čísel a gagů docela ztrácí. Jediným, co po sobě nakonec zanechává hlubší dojem, jsou nejpolopatičtější scény a notoricky známá biografická fakta.
Jako kvalitní kabaret nelze Fričovu a Štedroňovu inscenaci než doporučit. Na to, aby byla plnohodnotným příspěvkem do diskuze o reflexi Havlovy osobnosti, by ovšem potřebovala jaksi víc myšlenky...
Miloš Orson Štědroň: Velvet Havel, česká premiéra 2. května 2014 Divadlo Na zábradlí
