Když loni v říjnu zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví svoji reformu psychiatrické péče, šlo to brát jako historický úspěch v oblasti péče o duševní zdraví v ČR. Byly jasně nastaveny jednotlivé cíle vedoucí ke zkvalitnění života duševně nemocných a jejich blízkých formou tzv. deinstitucionalizace, tedy přenesením těžiště péče z psychiatrických lůžek do komunitních center duševního zdraví a dalšími způsoby, kterým se obsáhle věnoval už NP 426. S uveřejněním zásadního dokumentu ale jakoby veškerá aktivita ustala.
Na webu reformy se neobjevil jediný nový příspěvek, zainteresovaní lidé uvádějí, že úvodní velký optimismus poněkud opadl. Například v lednu se měla začít scházet velká pracovní skupina složená z různých subjektů, která by nastavila podmínky pro další kroky reformy. K jejímu ustanovení za tím nedošlo a zpožďují se i další aktivity. Podle časopisu Esprit, který se reformě dlouhodobě věnuje, to může souviset s odvoláním důležitých lidí z ministerstva zdravotnictví, kteří reformu připravovali. S obměnou politické reprezentace, která si mimo jiné klade za cíl prohloubení spolupráce s Evropskou unií, tak paradoxně přichází zpátečka, která nás od Evropy zase spíše vzdaluje.
Možná zatím není důvod k velké panice. Nová vláda se teprve usazuje a třeba se agenda reformy dostane opět mezi priority. Zatím to ale vypadá, že budeme rádi, když se zřídí pár komunitních center, což může být sice pozitivní, ale k ucelené reformě institucí to má daleko. Pokud se tak stane, propásli bychom zase jednou šanci zlepšit péči o duševní zdraví. Pokolikáté už?
