Když chtěla před časem jedna z odnoží křesťanské církve ve Švédsku zvýšit svou popularitu před blížícími se volbami do farních koncilů, otiskla v národních novinách reklamu s dotazem „Hledáš na správném místě?“ Pod otázkou se nacházely obrázky s fiktivním zbožím reprezentující lidské neřesti. Byly mezi nimi například čokoládová tyčinka s logem „útěcha“, značka balíčku cigaret zase hlásala „společenství“ a na seškrábaných políčcích stíracího losu bylo napsáno „naděje“. Zpráva tohoto inzerátu, který vyvolal ve Švédsku mnohé kontroverze a stal se předmětem veřejné debaty, byla jednoduchá. Lidé potřebují útěchu, společenství a naději, jen ji hledají mimo tradičně vyšlapané cesty.
Hazardní hry představují zejména pro monoteistické církve problém od nepaměti. I proto po staletí zobrazují hazard jako hříšnou a zkaženou činnost. Na tom by nebylo nic nového. Na švédské kauze se ale ukázal jeden zajímavý rys gamblingu, na který se v současných debatách zapomíná. Sázky a hazard se stávají konkurentem náboženství v jakési fiktivní tržní soutěži o to, kdo nabídne lepší značku. I když celá kauza dávno utichla, odkazuje na to, že mezi religiozitou a psychologií hazardních her existují těsnější spojení, než si připouštíme.
Naděje na prodej
Gambling je dnes zobrazován především skrze perspektivu zdraví a normality. Než bylo patologické hráčství v roce 1980 zahrnuto do oficiálního seznamu duševních poruch, byla vášeň pro hraní vnímána převážně optikou morálky. Oficiální zařazení hráčství mezi poruchy impulzivity snížilo stigma, předsudky a diagnostikovaným hráčům trochu ulevilo od neúnosných pocitů viny. Na druhou stranu se hráčská vášeň redukovala na problém, který má, podobně jako jiné nemoci, tzv. biologický základ s více či méně zdůrazňovanými psychologickými a společenskými vlivy. Například v psychiatrii se běžně používá pojem predisponovaná osobnost, který naznačuje, že za určité nešťastné konstelace genů a vlivů prostředí je náš osud víceméně zpečetěn.
Jak naznačuje příběh se švédskou církví, představuje spiritualita jeden z pozapomenutých klíčů k pochopení lákadla hazardních her. Ty nám ve své podstatě zprostředkovávají zkušenost odevzdání se vyšší síle, ať už ji nazýváme štěstěna, kosmický řád nebo boží milost. Nic na tom nemění fakt, že u mnoha her stojí za výsledkem generátor náhodných čísel a šance na výhru je z racionálního hlediska velmi malá. Všichni chceme tak trochu věřit, že jsme vyvolení. Tyto „testy“ božské náklonnosti jsou přitom veřejně známé především v jiných než západních kulturních prostředích. Například na Tchaj-wanu se někteří hráči číselných loterií modlí k místním božstvům a žádají je o odkrytí kombinace šťastných čísel. U severoamerických indiánů měly zase sázkové hry své místo při náboženských rituálech.
V naší zesvětštěné západní společnosti se už ke gamblingu neváží náboženské rituály v pravém smyslu a modlitba v herně by nejspíš byla vnímána jako příznak počínajícího šílenství. Pořád si lze ale všimnout, že víra v určitý magický mechanismus přetrvává. Antropolog a výzkumník v oblasti gamblingu Per Binde například dokládá, že jackpot v loterii podněcuje podobné představy jako snění o spirituální spáse a pobízí tím k účasti na hře. Ta se ještě zvyšuje vědomím, že vklad do hry bude použit na bohulibé účely. Ve světě najdeme mnoho příkladů, zejména z nábožensky založených společností, kdy se jinak zakázané loterie vypisovaly ve chvílích, kdy bylo třeba udělat národní sbírku, jako třeba v 80. letech v Mexiku po ničivém zemětřesení.
Zejména výhra v číselných loteriích a stíracích losech, které nejsou zatížené stigmatem morálního selhání, funguje na principu příběhu o „skutečném zázraku“ a obrací na „víru“ ty, co dosud stáli opodál. Je například běžné, že pokud vyhraje někdo v našem okolí, má mnoho lidí tendenci vsadit, i když to předtím neměli v úmyslu. Tak jsem si například letos po delší době vysvětlil, proč jsem kdysi obdržel jako dárek k vánocům stírací losy různých značek. Touha zažít stejný zázrak, jaký byl před nedávnem seslán na jednoho obyvatele menšího města, v němž jsem vyrůstal, pohltila celé jeho sociální okolí včetně mé rodiny.
Ne náhodou je náboženství i hazard rozšířen mezi chudšími vrstvami obyvatel. Účast na obou fenoménech poskytuje trvalou naději, že dojde ke zlepšení. Naděje na ráj a vykoupení v podobě zázračné výhry vytváří jakousi kotvu v budoucnosti, která dává překlenout neustálou ekonomickou nejistotu. Ve skutečnosti dochází v případě hazardu k tomu, co se v ekonomické teorii nazývá regresivní daň hazardu. To znamená, že chudí lidé odvádí na hraní poměrově vyšší část svého výdělku než lidé bohatší. Donedávna tak bylo nejen v Česku běžné, že se herny s automaty vyskytovaly ve zvýšené míře v oblastech, které jsou zatíženy vyšší nezaměstnaností a sociálním vyloučením.
Ve stavu transu
Ze spirituálního pohledu nejde jen o obchod s nadějí, ale také o rituál vyvolávající stav transu podobný tomu náboženskému. Celkem trefně se o závislosti na automatech hovoří jako o závislosti na procesu. Opakovatelnost hry, mačkaní, světla, zvuky, to vše může hráče pohltit a vyvolat stavy podobné změněným stavům vědomí, které se objevují při mystických rituálech nebo při braní drog. Ostatně výzkumy mezi hráči na těchto přístrojích běžně poukazují na to, že mnozí z nich zažívají při hraní na automatech stavy existence mimo realitu. Co víc, diagnostické nástroje na určení problémového hraní by šly použít i jako škála pro měření mystického vytržení (Cítil/a jste se po hraní někdy jako v transu? Měl/a jste někdy při hraní pocit, že jste někdo jiný? apod.). Když se zeptáte hráčů, kteří hernu navštěvují každý týden, většina z nich vám nejspíš řekne, že mají zkušenost s tím, jak je hra pohltila a ztratili pojem o čase, případně že zůstali v herně o mnoho déle, než plánovali. Podobně jako při náboženských rituálech může i u hraní bedny dojít k tomu, že hráč zažije pocity ztráty sebe sama.
Magické myšlení a rituály
Různé psychologické výzkumy dokazují existenci specifického druhu magického myšlení rozšířeného mezi hráči hazardních her. Jde o tendenci vysvětlovat různé nesouvisející události na základě určitého magického propojení. Toto myšlení nabývá u hráčů nejčastěji formu určité pověrčivosti, třeba o dni v týdnu, který přináší štěstí, jaké číslo v ruletě dnes bere, nebo místo, co „dává“. Tyto modly se přitom vytvářejí kolem situací a momentů, které mají svůj reálný základ v minulosti spojený se silným emočním nábojem. Mohou to být šťastné dny v životě, data narození dětí nebo místo a typ hry, kde hráč vyhrál poprvé velkou sumu. Právě první velká suma, ať už se jedná o zisk z karet nebo automatů, se podle zkušeností hráčů stává jedním z přelomových momentů na sestupné spirále hazardu. Je to zázrak, seslání božského pozdravu, na němž se dá velmi rychle vybudovat zhoubný rituál.
Příčina jako lék
Zdá se, že spirituální rozměr hazardu může mít význam i pro léčbu a pomoc gamblerům a jejich rodinám. Podle posledních výzkumů je v Česku v dospělé populaci kolem 40–80 tisíc lidí, kteří trpí patologickým hráčstvím, a dalších tři sta tisíc, kteří mají s hraním větší či menší potíže. Současný systém jim nabízí především přístup, který je založený na vnímání jejich závislosti jako nemoci. Stigma, které je s psychiatrickými diagnózami spojeno, se někdy nemusí příliš lišit, co se negativních dopadů týče, od toho, jež je spjaté s vnímáním hazardu jako hříchu. Naopak pochopení, že hraní her může být někdy vyjádřením důležité lidské potřeby po transcendenci a spiritualitě, kterou sdílíme s ostatními, nabízí jiný pohled na sebe sama. Ostatně jak uvádí jeden z hráčů: „Loterie je možná jediný spolehlivý zázrak, který nám zbyl v téhle době rozumu.“
Autor je psycholog.
