„Ahoj buzíčci, vy vokurky svraštělý,“ vítá své čtenáře postava bloggera z nejnovější knihy Jana Folného. A již z citátu je patrné, že čtenáře svého blogu ani této knihy nikterak nešetří. Pražské gay kluby, internetové seznamky, aplikace v telefonu, kalhoty u kotníků, dark roomy, honění, prdění do pusy či vášnivé polibky – celý tento svět plný pokušení, který hraje podle svých pravidel, se vám ukáže jako na dlani.
Kdyby kniha Buzíčci pojednávala o heterosexuálech, jistě by byla označována za velmi otevřenou zpověď, ale je nutné jí dávat nálepku „šokující“ jen proto, že pojednává o homosexuálech? Nikoli. Témata lásky, sexu, vztahů, nevěry, hledání sebe sama a stárnutí se objevují v literatuře odjakživa, tak proč se na ně dívat jinak jen proto, že se v těchto povídkách zdvojnásobila koncentrace penisů. Kniha se nesnaží šokovat, věci a události popisuje automaticky a samozřejmě, bez pauz na „wau“ efekt. Není odlišná tím, že je o gayích, ale svým přístupem a pohledem na svět.
Rituál náhodné známosti
Knihu tvoří jedenáct povídek, které jsou navzájem propojeny tematicky i prostřednictvím jednotlivých hrdinů – ať už spolu spí, jsou si navzájem příbuzní či se dělí o cigaretu při čekání na první metro. Jednotlivé postavy podávají ucelený pohled na svět gay komunity skrze svůj charakter i příběh. Knihu odstartuje stejnojmenná povídka Buzíčci, ve které se arogantní sebevědomý mladík na svém homoblogu zpovídá ze své porno minulosti, HIV pozitivity (jeho chování by se dalo nazvat sexuální idiocií), a přitom neslevuje ze své úžasnosti „Je mi dvacet, jsem sexy, mám úžasný plochý břicho a novej ajfon.“ Tato smršť anonymního sexu, až pornografických popisů a k nim zvolených výrazů nasadí takové tempo, se kterým čtenář stačí sotva držet krok. Na úvod tuto povídku autor možná zařadil i jako zkoušku – dočteš-li ji do konce, dokážeš učíst i celou knihu, milý čtenáři.
V dalších příbězích ovšem tempo zvolňuje, ubírá se i na krajnosti prožitků jednotlivých postav. Hrdinou se stane třeba žák páté třídy, který má dvě maminky; v povídce Supertalent vyhaslá pěvecká hvězda sumarizuje svou neúspěšnou cestu za neopětovanou láskou („Jsem teplej a sám. Je mi třicet a čtvrt a můj život je beze smyslu.“); v Neviditelném se stárnoucí muž před odchodem do domova důchodců loučí se svým bytem, ze kterého den co den pozoroval souseda, mladého chlapce, jehož přítomnost dávala jeho životu řád a jakýsi smysl.
Přestupní stanice Buzeum
Druhá kniha Jana Folného, který debutoval románem Od sebe / k sobě, vyniká ještě jednou věcí, která ji vytahuje z hájemství literární šedi – propracovanou formou. Povídky gradují, jsou do detailu vypointované, plné paralel, jsou jasně ohraničené a vždy dotažené do konce. Střídají se formy vyprávění, použité prostředky, strohost se mění v metaforičnost dle potřeby a slovník postav se uzpůsobuje jejich povaze. Čtenářův mlsný jazýček si pomlaskává.
A právě kombinace řemeslně zvládnuté formy a uceleného pohledu na život buzíčků dělá z knihy mnohem víc než jen další zářez do queer literatury.
Jan Folný: Buzíčci, Host, 2013, 256 stran
Knižní novinky :
Jan Němec: Dějiny světla
Host, 2013
Román o fotografovi Františku Drtikolovi. Jan Němec přichází s rozsáhlou a pro současnou českou prózu zcela nezvykle pojatou románovou freskou, uměleckým a duchovním Bildungsromanem, který pokrývá více než půl století: ožívají zde příbramské stříbrné doly, Mnichov v době secese i prvorepubliková bohéma, po řádcích se procházejí nahé modelky a světlo zatím nepozorovaně splývá s vědomím…
Gaito Gazdanov: Přízrak Alexandra Wolfa
Plus, 2013
Další příběh viny a trestu. Mladého hrdinu pronásleduje představa, že v občanské válce v jižním Rusku zabil člověka. Až z povídky jistého Alexandra Wolfa, přesně popisující tento traumatický zážitek, zjistí, že jeho domnělá oběť žije. V románu se neopakovatelný gazdanovský psychologismus a filozofující nota volně prolínají s tradicí kdysi módního evropského existencialismu.
