Text na zadním obalu novely lucemburského spisovatele Jeana Backa Amatér slibuje klasickou detektivku a příběhy vnořené jeden do druhého. Myslím, že ten, kdo ji vezme do ruky v touze nechat se strhnout napínavou kriminální zápletkou, bude opravdu zklamán. Amatér je mnohem více to druhé, příběh vrostlý do husté sítě významů tak pevně, až se ztrácí jeho obrysy.
Vypravěč nás zavádí do doby před třiceti lety, kdy ještě jako gymnazista na popud svého profesora napsal krátkou detektivní novelu, kterou záhy zpaměti odvyprávěl své tehdejší dívce Rose. První vrstva knihy je dialogem mezi Amatérem (jak mu Rosa říká) a Rosou, která jeho vyprávění neustále přerušuje sarkastickými poznámkami, posouvá a doplňuje.
Autor nás nutí vnímat text jako rozpracovaný, stále se proměňující tvar, jehož hranice se nám začnou zlomyslně vzdalovat pokaždé, když se k nim rozhodneme přiblížit.
Proces
Pevný bod pro naši orientaci nenajdeme ani v samotném vyprávěném ději, který tvoří druhou vrstvu novely. Lucemburské město Mariona, v níž se detektivní příběh odehrává, se čtenáři vyjevuje v mlze historie sahající až do pohanských dob. Uctívání všemožných přírodních bohů se ve středověku přeměnilo v uctívání svatých a patronů té či oné profánní činnosti a přímí dědici těchto primitivních rituálů, dnešní obyvatelé Mariony, jen nevědomky přenášejí staré způsoby myšlení na moderní způsob života. Abnormální je i zdejší počasí sytící vše kolem všudypřítomnou vlhkostí – kůry na kmenech se nadouvají do hnisavých blan, rákosové stonky mutují ve svém nabobtnalém stavu v nebezpečné pupence.
Skutečnost se dere na povrch a chce být poznána. Erwin, hlavní postava Amatérova vyprávění, podomní obchodník s vánočním zbožím, který z nejasných důvodů zabije mladou cikánskou dívku, se v předvečer štědrého dne pokouší prodat poslední vánoční stromek obyvatelům sedmipatrového činžovního domu. Čím výše Erwin stoupá do jednotlivých podlaží a poznává jejich nájemníky, tím více se mu odkrývá jednak provázanost jejich osudů a současně se otvírá a zpřítomňuje se stále větší intenzitou také jeho vlastní čin. Lidé v domě se mění v pitoreskní soudní tribunál. Každá situace, každý rozhovor se dotěrně dotýká jeho svědomí.
Soukromá historie
Děj graduje v nejvyšších podlažích domu, když se Erwinovi vyjeví jeho vlastní minulost, dětství strávené v příšerných podmínkách, kdy byl zavírán na celé dny v kůlně a jeho jediným vizuálním stimulem bylo pozorování světa rozřezaného na pásy dřevěnými příčkami. Vražda je následek. Čin se objevil zrovna tak nenadále a přesto nevyhnutelně, jako když ze zapomenuté plechovky najednou vystřelí hnijící obsah. „Erwinovi připadalo, jako by změna byla samoúčelem se svou vlastní dynamikou, druh perpetuum mobile pod modrou klenbou.“
Jean Back za novelu Amatér v roce 2010 získal Evropskou cenu za literaturu. Čtenáři mohou ocenit přesnou práci s jazykem a vychutnat si trefná, překvapivá slovní spojení, která se člověku chtějí číst pořád do kola. Stejně působivé je vykreslení tíživé, surreálné atmosféry lucemburského městečka. Přesto kniha překračuje svou útržkovitostí a záměrnou diskontinuitou určitou – pro běžného čtenáře – příjemnou mez. Amatér je až příliš nasycený roztok, který hned tak někdo do dna nevypije.
Jean Back: Amatér,
překlad: Jiří Šamšula, Dauphin, 2013, 144 stran
Knižní novinky:
Umberto Eco: Dějiny legendárních zemí a míst
Argo, 2013
Jaký význam mají fantastické literární světy? Jaká je mezi nimi souvislost? Svatá písma a komiksy? Starověké texty vedle současných filmů? Po Dějinách krásy a Dějinách ošklivosti nás Eco provádí galerií textů světové literatury, v níž žijí naše touhy, sny i noční můry.
Karel Teige: Zápasy o smysl moderní tvorby
Společnost Karla Teiga, 2012
Když vyšel roku 1969 výbor Teigových textů z třicátých let, byl to skandál a kniha brzy putovala do stoupy – tento teoretik avantagardy byl stále špatným svědomím. Reprint statí o moderní kultuře přináší subverzní interpretaci Máchy, obranu moderní architektury i spisek Surrealismus proti proudu, vášnivou obranu tvůrčí svobody vydanou krátce před druhou světovou válkou.
