Když se koncem června rozehrál v Českých Budějovicích první akt nepřizpůsobivého dramatu se stále atraktivnějším podtitulem Jde se na cikány, byl leckdo překvapen. Stotisícové jihočeské město rozhodně nepatří mezi ta, která by plnila televizní obrazovky investigativními reportážemi o ukradeném plechu, ani se o něm nepíšou objemné fascikly monitorovacích zpráv hodnotících aktuální úroveň začlenění. Za doutnák lidového hněvu tentokrát posloužil bezvýznamný incident, který se odehrál na pískovišti mezi dvěma matkami na sice obřím, ale úhledném sídlišti Máj. Postupně se do něj zapojilo sice na sto lidí, ale převážně ve verbální rovině a nikomu se nic vážnějšího nestalo.
Z vývoje byli zaskočeni evidentně i sami policisté, a to i přes tradiční vyjádření o úspěšně ubráněném perimetru. Týden nato se zprvu nevelký dav převážně mladších ročníků v kanadách a bomberech vydal nerušeně z centra na neohlášený pochod ke dva kilometry vzdálenému sídlišti, kde probíhalo poklidné shromáždění místních Romů s proslovy a muzikou. Prý aby mohli předat „protistraně“ naléhavé „poselství“. Že zřejmě nebude o lásce a míru, to policistům ani magistrátním úředníkům přes sem tam zvednutou pravačku nedošlo.
Že půjde do tuhého, bylo jasné, když se dav po cestě několikanásobně rozrostl o rozzlobené obyvatele sídliště. Nepomohla mračna slzného plynu ani výbušky. Ostatně bránit prostranství o velikosti tří fotbalových hřišť za pomocí jen několika desítek policistů vyžaduje kreativní taktickou mysl velikosti rodáka z nedalekého Trocnova. Muži zákona se nicméně sympaticky neomezovali jen na rozkazy velitele, ale spořádaně utíkali tam, kam jim ukázali místní Romové. Z vyvýšeného kopce uprostřed prostranství měli totiž mnohem lepší výhled.
Závěr dramatu se ale nakonec zvrhl v nechutnou frašku. Policisté usoudili, že pokud nebude poklidné romské shromáždění davu na očích, vše se v dobré obrátí. Po hodince dobývání májového vršku tak pod pohrůžkou použití donucovacích prostředků vyzvali zúčastněné k rozchodu. Během čtvrt hodiny byl na místě, kde předtím stála zhruba stovka budějovických Romů, přibližně stejný počet těch, kteří jim přinesli poselství. Vítězství bylo korunováno bouřlivým potleskem a burácením „Černý svině“. Násilí pokračovalo až do noci.
