Do nových příležitostí se vrhám s nadšením. Sleduji díry na trhu, a když cítím příležitosti, chápu se jich. Protože prý žijeme v systému neomezených možností, zdálo by se, že příležitosti vstoupit do dobrého byznysu čekají na každém rohu. Takových rohů jsem obešla bezpočet, nicméně nejlepším místem se nakonec ukázala noční burza. Tak se stalo, že najednou podnikám v oboru, kterému sotva rozumím, ale zdá se mi jako výhodný podnik. A protože věřím v budoucí úspěchy a stabilitu, kterou mi moje firma může přinést, urputně se snažím budovat tenhle rodinný podnik.
Stávám se manažerkou na plný úvazek. Namísto motivačních kurzů sleduji romantické komedie a snažím se napodobovat jejich hrdinky. Můj dress code je krajkové spodní prádlo a pracovní doba flexibilní, s převahou nočních směn. Nesleduji akcie a burzu, nýbrž své míry a trendy v časopisech. Kredibilitu firmy zvyšuji skvělým „píárkem“ o věčnosti a pocitech, které jsem ještě nezažila. Reklamní plochu mám na facebooku v albu „Miláček“. Investuji a vymýšlím nové způsoby, jak vše rozvíjet. Outsourcuji. Potřebuju svézt do práce, vyzvednou poštu, koupit bezvaječné těstoviny a rajčatovou omáčku. Na výročních zasedáních popíjím šampaňské a vzpomínám na úspěšné prezentace a výjezdní zasedání, na ten pocit, kdy jsem poprvé vstoupila do světa byznysu.
Krize
A právě ve chvíli, kdy si myslím, že růst je možný donekonečna, že se mi vracejí zisky a začínám plánovat dceřinou společnost, přijde krize. Pročítám metodiky a plány a snažím se reorganizovat. Přichází potřeba nových plánů, se striktními termíny a finančními údaji. Vytvářím excelové tabulky s kolonkami „co potřebuji“, „co mi nevyhovuje“ a pokaždé, když narazím na nějakou z těchto položek, běžím do vedlejší kanceláře, křičím na svého „kolegu“ a vyhrožuji auditem.
Odkoukala jsem to v jiných firmách. Stanovy, pravidla, termíny přimagnetované na lednici, nalepené u postele. Smlouva o pronájmu, předmanželská smlouva, výpis z účtu. Utopená v byrokracii zapomínám, že do téhle firmy jsem vložila svoje srdce, své celoživotní know-how a svoje sny.
Je pozdě, jsem zaplavená tabulkami, stala jsem se účetním firmy a on zase investorem. Prvotní záměr, podnikání pro radost a dobro celého světa, ustoupil ekonomickému zájmu, pocitu jistoty a stability na trhu.
Konkurz
Investor mě zahrnuje úkoly, já počítám peníze a oba sledujeme vývoj na trhu. Oba občas uvažujeme o odkoupení jiného podniku, o uzavření nevinného kontraktu nebo o delší neplacené dovolené na druhém konci světa. Byznys se zdá nevýhodnějším a nevýhodnějším, přesto se stále dokážeme zavřít v kanceláři a společně pracovat na budoucnosti při intimním osvětlení.
On zaplatí finančního analytika a já zapracuji na webdesignu. Prognózy analytika jsou špatné. Krize rodinným podnikům nepřeje. A tak shodně uvažujeme o krátkodobých investicích do projektů, které nás právě přitahují. Zatímco on se zajímá o situaci v hoteliérství, já zvažuji odkoupit zvířecí farmu.
Proděláváme. Přestávám zvládat přesčasy. Nedokážu udržet tempo s konkurencí. Rozhodla jsem se odkoupit svůj podíl a z firmy odejít.
Tak dlouho se potíme, investujeme tolik času, energie, tolik emocí a peněz. Jen aby se nám to co nejdříve vrátilo. Založili jsme firmu, jako nám radili všichni kolem nás. Společnost si přeje zakládat nové firmy. Potřebujeme přece další a další služby, věci, peníze. A když se jim nedaří, stačí založit dceřinou společnost a vyprat v ní nějaké ty peníze. Pro radost a dobro celého světa.
A já? Už pár let nepodnikám, spořím a věřím, že jednou potkám někoho, kdo mi nabídne opravdu kvalitní byznys plán.
Autorka píše básně.
