V Erbenově Kytici mají všechny balady s výjimkou jediné, Záhořova lože, ženskou hrdinku. Ty básně jsou básnickým odrazem lidové slovesnosti a evropské mytologie a chceme-li, můžeme z nich odvodit role a děje, které se s představou ženství spojovaly - a troufám si říci, že dodnes spojují.
Všechny Erbenovy ženy
Čtěte se mnou a dejte si na čas. V úvodní básni Kytice je mrtvá matka ochranitelkou svých sirotků, ale také vlasti. V Pokladu jde žena s malým dítětem na Velký pátek do kostela, je svedena kouzlem a pro poklad odloží dítě. Zatímco utíká se stříbrem domů, skála se zavře a žena rok v zoufalství čeká, než se skála opět na Velký pátek otevře a ona, zahodivši stříbro, vyzvedne si zase své dítě.
Ve Svatebních košilích je žena snoubenkou, čekající na návrat vojáka z války. Šije košile a modlí se k Panně Marii - obojí se jí málem stane osudným, obé ji na poslední chvíli zachrání.
V Polednici vaří žena oběd pro muže, který je v práci, a nemá kvůli tomu čas se věnovat zlobivému dítěti. Rouháním přivolá démona a v hrůze z toho, co způsobila, své dítě obětím udusí.
Zlatý kolovrat, podobně jako Štědrý den, uvádí do děje tradiční ženské řemeslo - předení. Ve Štědrém dnu mají dívky dvojí možnou životní perspektivu - vdavky nebo smrt. Ve Zlatém kolovratu se objevuje motiv macechy a nevlastní sestry, tak častý v pohádkách. Motiv žárlivé matky, tentokrát žárlící na syna, čteme i v Lilii. V baladě Holoubek zabije žena manžela pro milence a usouží se výčitkami svědomí, v Dceřině kletbě jde o mladou ženu, která zabije své nemanželské dítě (stejně jako Viktorka a Goethova Markétka) a jde se vydat katu. Ve Vodníkovi matka s dcerou beznadějně čelí démonické moci vodníkově, který svou pomstu vykoná na dítěti, a ve Vrbě jde o ženu, jejíž duše dlí ve stromě a která umírá, když manžel v bláhovém přesvědčení, že ženu získá pouze pro sebe, strom porazí. Uzavírá to Věštkyně, žena s nadpozemskou schopností vidět do budoucna.
Literární historikové samozřejmě podrobili převažující ženský prvek v Erbenových baladách rozboru z nejrůznějších hledisek, od psychoanalytického až po etnografické. Podívejme se ale na důvody, které zajišťují Kytici neutuchající oblibu a lásku čtenářů. Kromě literárních a jazykových kvalit je to i fakt, že Erben vidí ženy ve svých baladách takové, jaké bychom je dodnes rádi měli.
Ne dál než za hřbitov
Prosím věřte, že tenhle text je jenom hra, feministicky kritizovat Erbena by byl nesmysl. Ale hrajte se mnou. Co by se tak strašného stalo, kdyby žena v Polednici ten oběd pro manžela neuvařila, kdyby jí v té plotně skutečně zhaslo? Proč se vlastně tak bojí, že táta přijde z roboty, že si nemůže ani chvíli pohrát s dítětem? A jak to, že na Velký pátek jde do kostela ta chudá žena sama? Není to tím, že je sama na všechno? Není ten varovný příběh zdviženým prstem nad ženami, které jdou vydělávat peníze a svoje děti pro tu dobu odloží? Jak k tomu přijdou ty nešťastné matky, jejichž dcery ve Vodníkovi i Dceřině kletbě mají dítě proti jejich vůli a ony se musejí jen dívat na tu spoušť, která z toho nastane? Musí být vždy potrestána matka, když se dcera „spustí“? V krásném pohanském příběhu o ženě s duší stromu, ve Vrbě, je zobrazeno, jak muži nesnášejí na ženě to, čemu nerozumějí, a pod praporem lásky kácejí a ženu tím zabíjejí. A v Lilii máme tchyni, která nenávidí snachu, protože jí nerozumí, neboť není tou správnou, která by seděla, vařila a předla.
Král ze Zlatého kolovratu, kdyby neviděl jenom přadlenu, ale také člověka, nemohl by přece tak naletět a přijmout za manželku místo Dorničky její strašnou sestru. Nevěsta ze Svatebních košile jen trochu zhřešila zoufalstvím z osamělého čekání na milého, a už ji jako démon přišel potrestat. Nakonec je, zaplať Pánbůh a Panna Maria, zachráněna. Mladé vdově vražednici z Holoubka pomoci není, svědomí ji dožene k sebevraždě - smrt za smrt.
Erbenovy ženy (a je to tak i v jeho pohádkách) sedí doma, nejdou do světa, nebojují, nevládnou, ba ani nevstoupí do kláštera. Žijí v malých poměrech ve vsi poblíž zámku, do kostela blízko a kousek od hřbitova, a tímhle úhledným biedermeierem je jejich život vymezen. Říkáme tomu tradice a tuhle roli vyhrazujeme ženám i dnes. A proto nemůžeme mít prezidentku.
Podíváme-li se na mytologii jiných národů a kultur, je tomu mnohdy velice jinak.
Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu Vltava.
