Česká republika je totiž podle evropských auditorů zdaleka nejhorší v kontrole dotací, která je věcí ministerstva financí. Toto ministerstvo přitom přehlíží i chyby, na něž bylo v minulosti upozorněno, a tak se jen těžko věří pouhému šlendriánu. Spíše to působí jako spolupachatelství.
Na ministerstvu financí sedí přísný muž Kalousek. Je z garnitury, kterou k moci vyneslo bití na poplach ve věci státního dluhu. Jako hrozbu se podařilo prodat národu „zneužívání“ sociálních dávek. Mohou za to hlavně Romové a „socky“, dodávalo se. Na ministerstvo práce a sociálních věcí poslal Kalousek své lidi, aby tomuto zneužívání zabránili. Pro jednoho z nich (prvního náměstka Šišku) si nedávno přišla policie a odvedla ho v klepetech. Je obviněný, že peníze na dávky zneužíval sám. Ministr práce a sociálních věcí Drábek se pak pro ostudu raději odporoučel.
Sociální dávky tvoří zlomek prostředků v rozpočtu, systémové rozkrádání je nebezpečnější. Kritika „zneužívání“ se navíc často mýlí v terči: Jak upozorňuje analytik Daniel Hůle z Člověka v tísni, častějším případem zneužívání než lidé na okraji společnosti jsou mladí ze střední třídy, kteří si z podpory v nezaměstnanosti zaplatí „prázdniny“ mezi dvěma džoby. A jak dodává sociolog Ondřej Lánský, o celou pětinu sociálních dávek, na něž existuje nárok, se nikdo nepřihlásí. Ze studu, který je s jejich pobíráním u velké části populace spojen.
Rozebírání státu zevnitř není tolik vidět. O prorostlosti korupčního systému i do těch úřadů, které by měly bdít nad kontrolou, se dozvídáme oklikou a až z Bruselu. Máme přitom tu čest s lidmi, kteří rozhodně nejsou sociálně slabí – a u nichž se zároveň opravdu nemusíme bát, že by jim stud zabránil přihlásit se o nějaké peníze.
