V Nepálu jsem zatím nebyl, ale pro svůj kulturní šok jsem si dojel za humna, do Španělska. Znovu a znovu jsem zůstával v úžasu nad bezprostředností, otevřeností a štědrostí lidí. Obrovská úleva po anonymitě a „zdvořilé nevšímavosti“, kterou jsem znal z Prahy. Považte: všichni si tykali, nevyhýbali se očnímu kontaktu, dávali se spolu do řeči na ulici i v dopravních prostředcích! Okamžitě jsem si zvykl a slíbil si, že až se vrátím domů, budu se dál smát na cizí a zdravit všechny v tramvaji. Kdepak – dusivá uzavřenost české mentality mě záhy vtáhla zpět.
Pak přijeli do Prahy Dany a Natty a ukázali mi, že to přece jenom jde. Radikální aktivisté vystupující pod jménem Fuck for Forest („Šukej za prales“) a pocházející z Norska. Kam se momentálně nemůžou vrátit – během soudního přelíčení se totiž svlékli, a vysloužili si tak tučnou pokutu, kterou odmítají zaplatit. Nahota a otevřená sexualita jsou jedním z pilířů jejich aktivismu a zároveň nástrojem získávání prostředků na záchranu přírody. Z peněz získaných provozem erotických webových stránek (www. fuckforforest.com) totiž podporují několik environmentálních projektů po celém světě.
Jen co se dozvěděli o vyhlášce legalizující pouliční muzicírování, vyrazili s kytarou a v šílených improvizovaných kostýmech dobýt ulice Prahy. Lidé se smáli, když viděli Danyho v růžových plavkách a vysokých podpatcích, notovali si s ním písničku z filmu Pocahontas a červenali se, když jim s nevinnou bezprostředností říkal, jak jsou krásní. „Jsem zvyklý na to, že mě občas někdo zmlátí,“ řekl mi, zatímco si maloval oční stíny. Pro někoho blázni nebo hipíci. Pro mě hrdinové radikální otevřenosti. Prahu si zamilovali a prý se ještě vrátí...
