Upadl jsem do euforického nadšení. Tohle přece nenapadne člověka, který si myslí, že to za měsíc zabalí... Tohle je revoluce! Kompost jsme sice museli záhy na přání policie zrušit, byl však symbolem prvního období kempu.
Svůj stan na protestním kempu Klárov čili Occupy Prague jsem rozbil na konci dubna. V tu chvíli stálo v kempu asi patnáct stanů a my čekali, že jich bude přibývat. Na otázku, do kdy se bude kempovat, jsme nadšeně odpovídali, že už napořád, že postupně se bude kolonizovat Kampa, Letná, až nakonec bude kempovat celá Praha.
K tomu ale nedošlo, stany spíše ubývaly a veřejnost zůstávala většinou netečná. Euforie vyprchala, začala se objevovat únava a podrážděnost, docházelo ke konfliktům. Večerní sněmy byly čím dál nudnější. Kemp upadal do paralyzujícího chaosu. Tuto situaci paradoxně zachránil až zásah policie 27. května, který kemp zredukoval na jeden petiční stan. Tím došlo k určitému pročištění a vytvoření prázdného prostoru pro tvořivost a hru. Osamělá tvrz petičního stanu se tyčila uprostřed trávníku jako dokonalý revoluční Gesamtkunstwerk.
Ve chvíli, kdy čtete tento text, máme za sebou Týden v barvách, skromný pokus o rozpoutání celosvětové esteticko-politické revoluce. Jestli se zadařilo, asi jste si všimli. Jestli ne, zkusíme to znovu. Hezký den!
