A jaké jsou podle náctiletých příčiny obtíží? Nechuť k práci, nízké vzdělání plynoucí z neochoty na sobě pracovat a rasismus – ovšem ten romský. Za největší problém země považuje „romskou otázku“ 55 % gymnazistů, učňů a žáků středních odborných škol. To je o 15 % víc než v roce 2009. Překvapení připravili výzkumníkům především gymnazisté a děti z rodin s vysokým vzděláním. V míře předsudků překvapivě (a navíc výrazně) přeskočili žáky učilišť, tradičně považovaných za „líheň“ rasistů. I oni vnímají soužití s Romy jako problém, akutnější je však pro ně nezaměstnanost. Předpokládejme, že Romové v Česku se nemohli za poslední tři roky nějak výrazně změnit (pokud již tedy přistoupit na skupinové charakteristiky). Co tedy změnilo názory gymnazistů?
Odpověď nabízí i citované šetření, které zmiňuje růst vlivu médií. Vnímání Romů jako objektů, vyvolávajících problémy či páchajících zlo (Rom kradl/vraždil/znásilnil, píší noviny, často na základě smyšlenek), jde ruku v ruce s chybějící osobní zkušeností. Kde by se také vzala? Romské děti chodí do škol, kam bílé nechodí, bydlí tam, kde bílí nežijí a jejich rodiče často nemají práci. Nebo znáte lidi, kteří mají mezi Romy kamarády, kolegy nebo partnery? Rozdělení společnosti (nejen etnické) je čím dál výraznější a těžko se pak divit pokrouceným představám.
Ty přitom nemusejí mít nic společného s reálnými zkušenostmi, jak připomíná jeden starší výzkum. Ten v roce 2003 mapoval soužití Čechů a Romů, kteří spolu žijí v blízkém sousedství. Výzkumníci tehdy konstatovali, že lidé, s osobní zkušeností jsou otevřenější, pouze pro 24% z nich bylo sousedství s Romy zcela nepřijatelné. Rasistické předsudky se často odvolávají na „reálnou zkušenost“ – kvetou ale hlavně mezi těmi, kteří žádnou nemají. Pokud zakoření mezi dnešními náctiletými, mohou se dnešní průzkumy stát sebenaplňujícím proroctvím. Soužití Čechů a Romů pak totiž může skutečně být největším problémem ČR – bude to ale chyba většiny, ne menšiny.
