Ti, kdo dávali ve škole pozor, si patrně vybaví, že polární noc je půl roku trvající období, ve kterém slunce nevystupuje nad horizont. Pro ty méně pozorné zopakujme, že přirozené sluneční světlo takto nedopadá v oblasti polárního kruhu. Ten si můžeme představit jako jakousi čelenku na šošolce zeměkoule – pomyslnou kružnici, která protíná nejjižnější místa severní polokoule, z nichž lze za letního slunovratu vidět po dvacet čtyři hodin Slunce, či tam naopak přirozené sluneční záření nedopadá (opačně platí na Jihu). Islandem, na němž jsem strávila několik měsíců, tato „čelenka” prochází, a tak jsem měla možnost vyzkoušet si obě polarity na vlastní kůži. Každá měla něco do sebe, obě však dokážou pěkné zavařit. Zvlášť, když pro vás tahle zvláštní bezčasá střídačka není jen zajímavým zpestřením turistického itineráře, ale součástí celoživotní reality podmínek, jež se ze středoevropského pohledu mohou jevit jako extrémní.
Hudby a knihy
Jednou z cest jak obejít fakt, že světlo jako nutný předpoklad života chybí, je na Islandu aktivita. A je vlastně jedno, jakého druhu. I v nejzapadlejší vesnici na konci posledního fjordu tak vzniká například současná nezávislá hudba.
Každá druhá garáž, obývák či půda (a krátce nato YouTube) se nejen během zimy plní hudebními nadšenci, kteří ačkoliv mají málokdy vysoké ambice, překvapují nápaditostí i kvalitami. Ne náhodou se tak právě Island stal domovem stránek gogoyoko.com – hudební sociální sítě a zároveň internetové obchodu s hudbou. Tu si na nich můžete buď volně přehrát a různě si s ní pohrát (například poskládat vlastní playlist), ale také přímo od jejích autorů – s vynecháním velkých nahrávacích společností – zakoupit. Stránky přitom plní především stovky nezávislých a grassroots kapel od hip-hopu ke country a folku (jakási férovější obdoba iTunes). O albu Human Error islandského rapera Úlfura Kolka, které si pouštíme k psaní, se však zároveň z časopisu The Reykjavík Grapevine (Reykjavícká šuškanda – pozn. aut.)dozvídáme, že jinde je ke stažení zdarma. Nepřekvapí, že nejzastoupenější jsou na gogoyoko právě islandská uskupení, zvlášť v poslední době se však popularita této sítě šíří do všech severských zemí.
I produkce knih je na tak malou zemi hojná. Místních titulů i překladů vydává Island dlouhodobě nejvíce v přepočtu na obyvatele.
Když šéf mizí v dáli
Temnota polární noci, jež na ostrově vyčnívajícím z moře vybízí k nezávislé aktivitě, má i „tmavší” stranu. Komplexní soubor příznaků (deprese, demotivovanost, únava...), které se mohou dostavit při dlouhodobém nedostatku světla, je už i oficiálně diagnostikován jako takzvaný SAD – Seasonal Affective Disorder (volně přeloženo jako dočasná, sezónní emoční porucha).
To, že s nekončící nocí se nemusí být zcela jednoduché vyrovnat, naznačuje i rostoucí obliba kaváren, kde si můžete objednat speciální „light shot” – dávku světla.
Sama jsem se na Islandu naštěstí s žádným tragickým příběhem nesetkala. Třeba padesátiletá Anna mi na dotaz po tom, jak se vypořádává s dlouhou tmou, nejdřív začala vyprávět o večeřích s přáteli a alkoholu, který tmu zahání, aby na závěr dodala: „Polární noc je nejkrásnější období roku. Tma umožňuje, aby se staly věci, které nečekám – ať špatné či dobré.”
Jestliže se mi depresivní Islanďané vyhýbali, s demotivací jsem se naopak potkávala mnohem víc, než bych chtěla – v práci jsme se každý den přetahovali o stejnou židli. V mém případě na sebe navíc vzala podobu šéfa, který se v temných dnech ukázal v práci v pondělí dopoledne, aby po nadcházejícím pracovním obědu znovu dorazil až ve čtvrtek. V úterý totiž vezl partnerku do práce a ve středu děti do školky.
Když se přidají odpolední odchody z práce do stejné tmy, ze které jste ráno přišli, spíš než do činnosti máte chuť vrhnout se pod teplou peřinu. Jakoby občas byly geny, jež některé živočišné druhy ukládají k zimnímu spánku, téměř na dosah...
Když ale začne být nejhůř, z knih se vám dělají mžitky, vyzkoušeli jste osvícení v kavárně, ohřáli se v termálních pramenech, ale noc je přesto dlouhá a téměř k nevydržení, objeví se na obloze polární záře. Hra světla a barvy. A pak, když se den začne pomalu prodlužovat, mění se tma a zima ve vzdálenou a mlžnou vzpomínku. Aspoň tak to funguje, když víte, že jste na Islandu na rok.
Autorka momentálně pobývá ve Španělsku.
