Zvážíme-li kombinaci letního počasí, prázdninových aktivit a mentální kapacity Homo sapiens vystaveného stálým pohledům na více, ale spíše méně oděné soukmenovce, je hlavní charakteristika letního čtiva jasná: LEHKOST. A to v přeneseném i běžném slova smyslu. Někteří si sice i k vodě rádi vezmou čtyři díly Vojny a míru, většina populace však raději věnuje fyzické síly transportu dostatečného množství tekutin, potíradel a zábavytvorných předmětů. Do této výbavy lze většinou sotva vecpat více, než ohebný paperback nenáročného, osvěžujícího čtení. A co víc – kdo rád luxuje písek z tisíce stran Tolstého?
HLAVNĚ MI NEŘÍKEJ, KDO TO UDĚLAL!
Oblíbeným žánrem teplotně nadprůměrných měsíců stávají se proto díla s kriminální zápletkou, kapkou tajemna, závanem strachu a při troše štěstí i aromatem humoru. Prostě detektivky. Jejich nespornou výhodou je, že ve svém čtenáři vzbuzují alespoň minimální mentální aktivitu ve snaze „vyřešit případ“. Zároveň laskavě nedopustí jeho frustraci – na posledních stranách nabídnou jasné vyřešení a to často i s drobnou rekapitulací stop a postupu hrdiny. „Cha! No, to bylo jasný!“ jásáme, po očku pak sledujeme následujícího letního čtenáře a polohlasem trousíme vědoucí poznámky. Nejčastěji vyšetřovaným zločinem těchto děl je vražda. Každý jen trochu pilnější čtenář ví, že spektrum motivů, pachatelů a způsobů provedení je širší než pozadí věstonické Venuše v jejím nejhojnějším období. Také cesty, jimiž putují muži a ženy bojující za odhalení pravdy, jsou roztodivné. Muži a ženy. Jaké je vlastně zpodobnění detektivů a detektivek? Podívejme se na dva z nich, kterým dala život žena všeobecně pokládaná za matku tohoto žánru. Agatha Christie a její dvě dítka – slečna Jane Marplová a pan Hercule Poirot.
VŠEMOCNÉ ŠEDÉ BUŇKY
Belgický, skutečně BELGICKÝ, nikoli francouzský, detektiv Hercule Poirot je osobou nepřehlédnutelnou a nezapomenutelnou. Potenciál obrovského veselí, jež by mohl vzbuzovat svým vzrůstem, oděvem, vousem nebo přízvukem, je neutralizován sebevědomím vskutku hypertrofovaným. Své geniality si je vědom, neochvějně ji prezentuje a osob, jež si jí nepovšimnou, shovívavě lituje. Je-li ochoten s vypětím všech sil předstírat prostoduchost, pak jen proto, aby následně oklamaného zlosyna zdrtil brilantní dedukcí. Tápání, zmatky, či snad dokonce omyly ponechává svému okolí, často se jich nadšeně ujímá jeho přítel kapitán Hastings. Ženský prvek suity tvoří supervýkonná sekretářka, slečna Lemonová. Ta s nadšením vykonává administrativní podporu a výpady do terénu, které striktně vyžadují dámské provedení. Poirot je finančně výborně zajištěn, provázen aureolou výjimečnosti a zvyklý na své pohodlí, jehož se vzdává velmi neochotně. Za prostředí odpovídající vlastní dokonalosti považuje významná města, cestu na venkov vidí jako mučednický čin. Je ho schopen v podstatě jen kvůli případu, k němuž jej zhusta povolávají přátelé z významných společenských kruhů. Sám je natolik zajímavý, že není známo téměř nic o jeho rodině či příbuzných. Poirot, to jsou jednoduše dokonale navoskované kníry a děsivě schopné šedé buňky.
PLETENÍ, ČAJ O PÁTÉ A TROCHA ARSENIKU
To slečna Jane Marplová rozhodně fobií z venkovského prostředí netrpí. Naopak, spokojeně bydlí v St. Mary Mead, kde je známou a respektovanou postavou. Milá, možná maličko zmatená a na první pohled nenápadná stařenka je ve skutečnosti obalem pro skvěle fungující mysl. S poměry a událostmi městečka je maximálně obeznámena, co neví ona, zjistí její přítelkyně-informátorky, žijící příhodně na hlavní ulici. Zločiny řeší jakoby mimochodem mezi starostí o zahrádku, čaji s přítelkyněmi a návštěvami synovce Raymonda. Ač postupně považována za samorostlou detektivku, pracuje bez honoráře a její finanční poměry jsou skromné. Když už se zdá, že její domovská obec zajde na postupné vyvraždění, začne se slečna Marplová věnovat zločinům v širším okolí. Vedena instinktem je ochotna se do vyšetřování vnutit i proti vůli všech zúčastněných. Na rozdíl od jejího „literárního bratra“ Herkula je známa i její minulost, a to včetně studijních pobytů v zahraničí a vřelých vztahů k matce a babičce. Víme také, že slečnou zůstala, neb kandidát na manžela ji nudil k smrti!
DEDUKCE NADE VŠE
Venkovská stařenka a v Londýně usazený cizinec. Život v centru komunity a solitérnost egomaniaka. Klasická anglická strava a haute cuisine. Zahradničení a trauma z kousku bahna uvízlého na psích dečkách. Jin a jang klasické detektivní prózy spojuje dokonale fungující logika a brilantně analytické myšlení. A pravděpodobně i odpor k povalování v bikinách u vody. Pokud se tam čirou náhodou někdo neutopí…
