Nezpochybňuji, že facebook je houštinou, v níž dospělí pánové v masce Karkulky uhánějí nezletilé dívky, aby si s nimi hráli na vlky. Místem, kde počet neumělých anglismů na řádek textu trhá mezigalaktické rekordy. Drtičkou, jež mentalitu nepoučeného jedince v mžiku upraví do podoby úhledné fašírky a následně ocení vztyčeným palcem. Právě proto teď přicházím s výzvou: odložme na chvíli kukátko virtuálním odpadem více než umatlané. Upřeme na ďáblův (Zuckerbergova přezdívka z dětství) vynález oko nezaujaté. Nebo naopak zaujaté tím, co tohle peklo nabízí nečekaně dobrého. Třeba se něco z něj dá vážně využít... a možná to v době masivních facebookových sebevražd lze i snadno utajit.
Proč?
Mohli bychom znovu opakovat provařený a filmovým plátnem prohnaný příběh bystrého hocha, který se vlastně jen snažil zařídit, aby se jeho spolužáci na chodbách proslulé univerzity navzájem poznávali. Načež, když se to rozkřiklo, poznalo se najednou pár miliard lidí. Protože zmiňovaná story je už součástí moderní mytologie, nemá cenu věnovat se jí v rozsahu větším, než předcházející řádky poskytly. Vzhůru tedy k tomu, co (ne)obvyklého tato aplikace vlastně nabízí a v čem mohou tkvět kořeny jejího globálního úspěchu, stejně jako lavinovitě se šířící nenávisti, odmítání nebo opouštění, které vypuklo nedávno.
Připodobnit Facebook k vesnické návsi, kam se prostě postavíme a do pár minut máme kolem sebe kamarády z první obecné je tupě neoriginální. A velmi výstižné. Přesně tak to totiž funguje. Pár kliknutí, a hle: kluk, co celou základku trhal muškám nohy, kandiduje na starostu, proslulá gymnaziální kráska se vážně provdala za řezníka, zatímco neurotický školník restituoval půl města, k čemuž zřejmě fasoval zlatý řetěz a prima značkovou teplákovou soupravu. Defilují kolem a není nic snazšího, než se s nimi dát do řeči. Časy zmateného googlování a posílání pozvánek na třídní srazy jsou pryč. Facebook nám osoby z minulosti, současnosti a vlastně i budoucnosti servíruje přímo pod nos.
A je to tak snadné
Nezastírám, že svištění po stránkách a „likeování“ příspěvků vyžaduje alespoň určitou úroveň IT dovedností. Je ale směšně nízká! Facebook tedy můžeme prohlásit za nízkoprahové médium, které v užívání nebrání v podstatě nikomu. Rodiče, děti a senioři tedy mohou navazovat přátelství, jak se jim zamane.
Využití „ksychtoknihy“ (jak jej někteří familiérně nazývají) pro konverzaci v libovolných jazycích napříč světem se nabízí samo o sobě. Sesbírat v krátké době spoustu známých, dohodnout se o čemkoli, zjistit, jak se kdo má. Nic není jednodušší. Rodiče, jejichž ratolesti svolí k přidání do přátel, si mohou hýčkat pocit otevřenosti a prima výchovy. Minimálně dokud se neukáže, že dítko vlastní profilů několik a právě ten určený pro rodiče pečlivě cenzuruje. Jak je zřejmé, tyto banální aktivity nevyžadují téměř žádné soustředění. Přesto ale probíhají v reálném čase, jejž zdatně požírají. Tyto vlastnosti, v kombinaci s tím, že nově se objevivší post zásadního významu není nikdy vyloučen, činí z facebooku bezkonkurenční nástroj prokrastinace.
Kulturní referent, kronikář, dohazovačka… vše v jednom
V kterém filmu prožijí hrdinové svá dobrodružství v katastru vesnice Vyšní Vlkodlaky? A na jaké stanici noční tramvaje byl minulou sobotu inzerát na pronájem bytu? Vsadím boty, že zjistit odpověď od přátel na facebooku je rychlejší než googlování. Vůbec jde o studnici informací, jež zhusta označíme za zcela nepotřebné… dokud se neukáže, že bez nich se prostě dalšího dne nedočkáme. Naštěstí se téměř vždy najde někdo z přátel, kdo ji uložil do mozku lépe než my. Aplikace události, pravda, často vyplivává upozornění na akce, kterých se soudný člověk ve střízlivém stavu nezúčastní. Mezi nimi se ale skví perly, o nichž bychom jinak neměli tušení, a popravdě řečeno, i ty druhé se v některých momentech více než hodí. Při správném používání funguje facebook také jako obrovské virtuální tržiště typu „Brouk a babka“. Koupit, prodat, vyměnit, vypůjčit… prostě sehnat v podstatě cokoli je otázkou několika minut. Aby nevařila z vody, přiznává autorka, že touto cestou se stala majitelkou dokonalého ušáku, bleskurychle našla opraváře pračky a naopak do světa poslala nepotřebné sportovní náčiní. Obhajoba této sociální sítě se chýlí ke konci. Co ještě může druhdy proklínaný facebook při správném použití nabídnout? Namátkou: seznámení, obeznámení, bleskurychlý odjezd do hor, pobavení na naprosto cizí účet, všechno, co jsme o našich blízkých (ne)chtěli vědět. A navíc: kde jinde se dozvíte, údajně jeho vlastní tlapou naklikané, co měl pes vašeho kolegy k snídani?
