Zajistil jsem optimalizaci nákladů, nerozhazuji nijak a veřejně i na kraj posílám detailní výsledkové výkazy, aby bylo jasné a zřejmé, že už skoro není možné snižovat náklady a ubírat lidské zdroje. Je to horší než počasí – to se dá alespoň předpovědět. Protože jsou ale možnosti plnohodnotného života člověka se znevýhodněním v Česku stále omezené, vrhli jsme se do práce a nabízíme služby, které pomáhají tuto situaci změnit. Kdybychom jako POHODA neposkytovali těchto služeb více najednou, asi bychom měli s prosazováním naší mise velké problémy. A co je naše mise? Zaměřujeme se na člověka s mentálním postižením, jeho cestu ve společnosti a život v místní komunitě s důrazem na dospělost (poznání sebe sama a samostatný, odpovědný život, zachování a rozvoj vztahů s partnerem, rodinou a přáteli, práce, volný čas). Letos máme problém s financováním osobní asistence – z veřejných zdrojů zatím dostala jen 50% finančních prostředků proti roku 2009. V roce 2008 jsme „bili na poplach“ kvůli chráněnému bydlení a v minulém roce byly na počátku roku opět ohroženy všechny naše služby – poslanci tehdy schválili mnohem nižší rozpočet. Jak to bude v roce 2011, 2012, 2013, těžko říci. Chtělo by se Vám za takových podmínek pracovat? Místy mne to vede k uvažování, zda nepřijít na trh s jinými službami podobného charakteru jako jsou ty naše pro klientelu, která bude mít více finančních prostředků a na sociální služby raději zapomenout. A nepovede to k tomu, že lidé v sociálně nepříznivé situaci prostě nebudou mít zastání? Možná dojde k tomu, co se stalo na Slovensku. Aby člověk dostal státní podporu na služby, musí si je koupit v zařízení, které provozuje stát nebo obec. Je to téměř návrat k socialistickým poměrům. A nemají vlastně někteří politici záměr soukromé poskytovatele služeb, tedy neziskové organizace, opravdu odsunout na vedlejší kolej, případně se jich zbavit? Ptejte se jich na mítincích a chtějte slyšet závazky, kroky, postupy a ne jen prázdná slova s hustou omáčkou. My v POHODĚ hledáme způsoby, jak naši misi protlačovat i mimo sociální služby. Prostě proto tu jsme a chceme hýbat, chceme měnit, chceme ukazovat to, na co stát a jeho organizace nemají sílu, na co tolik nemyslí.
