Tento literární obr, „lidská skvrna“, je postrach intelektuálů, kteří hájí práva žen, menšin a sociálně vyloučených. Neštítil se sexistických a rasistických výroků a jeho mužské postavy se v čele s legendárním Mickey Sabbathem s rozkoší dopouštějí chlípností a podlostí. Jenže i „prasák“ Philip Roth stárne a řeší existenciální otázky. A s ním i jeho hrdinové.
EVERYMAN
Rothova knížka z roku 2006, která u nás vyšla pod titulem Jako každý člověk se v originále jmenuje Everyman, v doslovném překladu „kdokoliv“. Jak už sám název napovídá, Roth se tady vztahuje k dlouhé tradici evropských everymanů.
Everyman je bohatý člověk v solidní, společenské pozici, kterému nechybí zhola nic. Těší se svým majetkem, mladou milenkou, jídlem a pitím – do okamžiku, než na jeho dveře zaklepe smrt. Hledá, kdo by s ním prošel poslední zkouškou, a zjišťuje, že ho náhle opouští peníze, přátelé i láska. Nahý, vyzbrojený jen svými dobrými skutky, se utkává se smrtí. Smrtka mává kosou a děsuplně nabádá hříšníky: „Pomni poslední hodiny!“
Že by se i zvrhlík Roth dal ke konci života na pokání a chtěl kázat o morálce?
Hrdinou je americký Žid, který „sršel energií a vynalézavostí“, jak vzpomínají na jeho funuse pohřební hosté. Šaramantní, třikrát ženatý, tř ikrát rozvedený, správný chlap. A rád plaval sám. To je asi tak všechno,co se o něm dá říct. Nutno dodat, že se na jeho pohřbu nesešly davy. Pracoval celý život v reklamě, zplodil tři děti a na konci života se ocitl opuštěný v luxusním rekreačním zařízení pro důchodce s ironickým názvem Starbeach. Jeho dva synové ho nenávidí, jediná dcera, která je mu pořád ještě oddaná, má vlastního života nad hlavu. Rodiče jsou mrtví, přátelé postupně umírají taky. Vrhne se zuř ivě do malovaní, které si celý život kvůli reklamě odpíral, aby za chvíli zjistil, že nemá co říct. Noví známí mluví jen o smrti a bolesti a flirt nepřichází do úvahu, protože už je směšný. A tak mu zbyly jen jeho nemoci a pohled na moře. V hlavě prochází všechny vzpomínky, aby shledal, že jich zas tolik není. Měl ženy, děti, peníze, ale na konci je sám.
UMÍRÁNÍ BEZBOŽNÍKA
Rothův everyman je vlastně podobný středověkým hříšníkům – až na jednu maličkost. On nemá boha – i když se dostává smrti na dosah. Je tolik pohlcený materiálnem, že si na něj ani nevzpomene. A přesto musí dojít až na konec a se vším se rozloučit.
Je to trpké loučení. Rothův hrdina, odtržený od smyslu své existence, prožívá nekonečné martyrium oprav svého rozpadajícího se těla, bilancování života, který najednou vypadá prázdný. Bez boha, i kdyby se ho člověk chytnul až na tom úplně posledním kousku cesty, se zdá umírání tupé a hloupé. Bolí. Zdá se, že život jen prostě skončí. Vlastně ani nestojí za to plakat.
Roth na stará kolena sepisuje sobě, a potažmo své generaci, světu kolem sebe, účet. Je to bolestné účtování. Jeho nikdy nekončící chuť ošoustat jakoukoliv samičku mizí. Jeho nepřekonatelný humor se někam ztratil a místo historek do nekonečna oslavujících hlad po životě líčí na velké ploše vycpávání těla sterilními náhradními součástkami a lidské chorobopisy. A tak si člověk říká, že ten život asi nebude taková legrace a že Rothův kdokoli na něco ve svém životě zapomněl.
Philip Roth Jako každý člověk Překlad: Miroslav Jindra Mladá fronta 2009
