Bezdomovci se u nás často stávají terčem
odsudků a pohrdání. Místo vzývaných systémových
řešení se rozjíždí předvolební populismus
a oprašují se recepty z dob Rakouska-Uherska,
jako navrhovaná obnova domovského práva
a zákonů proti potulce.
Je však třeba si uvědomit, že každá země má
takové bezdomovce, jaké si zaslouží a pokud
nám bezdomovci smrdí a překážejí, není
to jejich vina. Stačí se podívat do blízkého
zahraničí – Rakouska a Německa. Bezdomovci
tam nesmrdí ne snad proto, že by byli o tolik
kultivovanější, ale díky tomu, že mají v každém
větším městě na výběr hned z několika míst,
kde si mohou zdarma vyprat a vysprchovat se.
Nikdo také nemusí zabírat místo v nočních
tramvajích a autobusech, protože nabídka
noclehu je dostatečná a to včetně těch opravdu
neformálních a nízkoprahových, kde nikdo
nikoho neeviduje ani mu nedává fouknout
do balonku. V Hamburku například funguje
velmi příjemná kavárna, která se po zavírací
hodině a odsunutí stolů promění v netradiční
noclehárnu. Alternativní mládež a baťůžkáři,
kterým nezbylo na hostel, se v ní mísí s klasickými
bezdomovci. Je zde na výběr celá paleta
možností, nedochází tak k zahánění do ghetta
a z toho vyplývajícím konfliktům. Základním
rysem zahraničních služeb je, že se většinou
nevymezují jako striktně „pro bezdomovce“
a nezahání tak jedince do společensky odpudivé
škatulky.
Kontrast kvalitních zahraničních služeb
a nepřijatelného stavu u nás je už tak velký, že
mnozí naši bezdomovci se přesouvají za lepším.
Jejich rájem se stala Vídeň. Tamější služby to
začalo zatěžovat tak, že byla na počátku roku
vyhlášena restriktivní opatření. Oblíbený
argument našich radních, že jsou nuceni se
starat o cizí bezdomovce, kteří se sem stahují,
je tak postaven na hlavu. Praha bezdomovce
naopak vyváží za hranice.