NP č.340 > Kultura | DivadloPotkat AnnikMarta Harasimowicz

Na letmo osvětleném jevišti se odehrává fatální konfrontace dvou žen, jejichž jména známe. Známe však jejich příběh? 

 

 

Život Iana Curtise - frontmana proslulé britské postpunkové skupiny Joy Division - a jeho osudové vztahy se dvěmi ženami inspirovaly vznik několika uměleckých děl (nejznámější z nich je patrně film Control z roku 2007). Inscenace slovenské režisérky Petry Fornayové a souboru NANOHACH navazuje na tragický příběh milostného trojúhelníku a netypickým způsobem se soustředí na postavy Curtisových žen: manželky Deborah a milenky Annik.

 

SOUBOJ NA POMEZÍ ZDÁNÍ

Vybíravý divák se po přečtení anotace na představení Kdo je Annik? bude muset ihned poprat s několika pochybnostmi. Ztvárnění životních osudů slavných lidí se totiž velmi často nedokážou vyhnout jistému nepříliš sofistikovanému zkreslování a určitému bulvárnímu nádechu. Také využití příběhu kultovní postavy, jakou Ian Curtis pro mnohé přiznivce rockové hudby je, hrozí tím, že tvůrce snadno sklouzne k reprodukování zažitého mýtu nebo k vytvoření díla, které bude velmi hermetické a nepochopitelné pro širší skupiny diváků.

Inscenace Petry Fornayové se naštěstí, už díky samotnému konceptu představení, všem těmto schématům vymyká. Postava Curtise není pro představení stěžejní, stejně jako se hudba, která doprovází dění, neomezuje na hitovky od Joy Division. Na scéně vidíme napínavý příběh dvou žen, z nichž každá v sobě nese velké emoce: smutek, strach, vztek (či dokonce nenávist), lásku a nejistotu. Scény, které sledujeme, nenavazují přímo na skutečné události. Odehrávají se na pomezí snu a reality: v čase, posloupnosti a prostoru, které nejsou určené - stejně jako neurčité jsou často čas a prostor, v nichž vzníkají lidské city a myšlenky.

Velmi moderní choreografie, v níž pohyby napodobující každodenní činnosti střídají scény tělesné konfrontace obou učínkujících tanečnic, napomáhá soustředění a vytváří jedinečnou atmosféru představení. Mimořádně vydařená je i hudba Tomáše Procházky, která mírně navazuje na styl skladeb Joy Division, zároveň ale zachovává originalitu a jistě by mohla fungovat i samostatně, mimo inscenaci.

 

NOC RIVALITY, NOC TOUHY

Kdo je Annik? je alternativním příběhem Annik Honoré a Deborah Curtis. Hra, zasazená do oblasti cítění obou hrdinek, se nestaví na stranu žádné ze sokyň. Naopak se snaží uchopit vnitřní neklid, který doprovázel každou z nich, a přenést vyprávění na obecnější rovinu. Ženy, které vidíme, spolu tvrdě rivalizují a bojují. Zároveň je ale v jejich tanečním souznění na jevišti i spousta něhy a jakéhosi soucítění. Jejich vztah je vztahem, který si každá z nich z velké části domýšlí, je možná dokonce pouhou vzájemnou představou jedné o druhé. Krutý boj se odehrává v nitru každé z postav - a proto jsou obě dvě odkázané k samotě. Představení trochu přípomíná záznam bezesné noci podváděné partnerky, kterou doprovází ochromující pocit nejistoty a otázka: kdo vlastně je ta druhá? Kdo je Annik? Obě dvě hrdinky jsou od sebe odlišné, zároveň ale i hodně podobné, což ilustrují podobné pohyby a kostýmy obou tanečnic. Za titul představení vybrali tvůrci otázku a až do konce představení zůstává otázkou i to, která z dvou žen je zrazenou manželkou a která nešťastnou milenkou. Je ale odpověď vůbec nutná?

 

Petra Fornayová a NANOHACH: Kdo je Annik?

Světová premiéra 21. 9. 2009 Divadlo Ponec   

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Ohol se, ať vypadáš jako holka / Jiří Ptáček > NP č.340 > Kultura | Výtvarné umění Já jsem vydedukovala, že po mě šéf jede. Že mi poví vždycky první Ahoj. já jsem pověděla Dobrý den nebo Ahoj. On mi pověděl Ahoj, podal mi ruku a potykal si se mnou. Já jsem měla mokro v kalhotkách. on pověděl, my si tady všichni tykáme a šel.    číst dále Škody po výbuchu / Martina Křížková, Tomáš Havlín > NP č.340 > Téma čísla Známá věta o médiích říká: "média nemohou ovlivnit, co si máme myslet, ale říkají nám, o čem máme přemýšlet." Jejich schopnost vytvářet povědomí a vyvolávat veřejný zájem nenechává klidně spát ty, kteří by rádi prosadili svá témata, ani ty, kteří by se jim naopak rádi vyhnuli.   číst dále Zázrak jménem Portland / Marek Čaněk > NP č.340 > Referát I v USA může mít někdo odvahu zrušit parkovací místa a nahradit je stezkou pro kola. Severoamerická města a jejich okrajové čtvrti bývají často roztažené a jejich jednotlivé funkce oddělené. Bydlí se na okraji a pracuje v centru. Z automobilů se proto stávají dopravní prostředky nepostradatelné pro cesty mezi domovem a prací. V Portlandu to už nějakou dobu zkoušejí jinak.   číst dále Hrát podle sebe / Tomáš Havlín > NP č.340 > Rozhovor V českých představách obětují Japonci svou jedinečnost zájmům celku - ať už firmě nebo celé společnosti. Hiroki Tanaka chce hrát tak, jak se líbí jemu a proto hraje v metru. Stále ale věří, že najde orchestr, který by byl pro něj ten pravý.   číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů