NP č.336 > Téma číslaIt‘s a Man‘s WorldAlexandr Budka

Podobné úvahy bývají vděčným námětem médií v okurkové sezóně. I letos jsme se mohli dočíst, že díky novým vědeckým objevům už nebude třeba spermií či mužského chromozomu Y při rozmnožování a zánik mužského pohlaví je tak jen otázkou času. Toto proroctví bývá doplněno krátkým historicko-antropologickým souhrnem, ve kterém se konstatuje, že v dnešním postmoderním světě už není třeba se ohánět kyjem ani lovit velké šelmy, ba dokonce už ani bušit těžkými kladivy do ozubených kol a války se odbývají mačkáním spouští a tlačítek, což, jak vidíme ve zprávách, zvládnou i malé děti, takže mužů už není na nic třeba. BEZHLAVÁ HLAVA RODINY Ženy jsou prý navíc mnohem flexibilnější, zvládají dělat víc věcí najednou, umějí lépe spolupracovat v týmu a lépe se učí ve škole. To vše je ve znalostní ekonomice předurčuje k úspěchu. Ne že by to tedy zatím způsobilo nějaký dramatický zlom v genderovém zastoupení. Politika a velký byznys jsou dál ovládány muži a o věku žen se stále mluví jako o blízké budoucnosti, na jejímž prahu stojíme, ale stále nám jaksi uniká. Stačí to však na to, aby muži přišli o svůj monopol a byli notně znejistěni. Patriarchální model rodiny je minulostí, ženy už nejsou na mužích existenčně závislé a s touto ztrátou moci není snadné se smířit. Muži vytvořili svět, ve kterém panují vysoce konkurenční vztahy, vítěz bere vše a prohra je neomluvitelná. Náhle jsou však konfrontováni se situací, že ani ve hře, jejíž pravidla stanovili, nemusí být jedinými nezpochybnitelnými vítězi. Ve stále nejistějším světě se muži ukazují být tím „slabším pohlavím“. Stoupá počet vzdělaných, asertivních žen, které v nevzdělaných a názorově (i citově) zaostalých mužích nenacházejí partnery. Muži jsou vytěsňováni ze svých tradičních rolí, stále více ztrácí otcovskou funkci a místo aby kreativně pracovali na hledání nového smyslu mužství, útočí na feminismus a vystavují na odiv dávno překonané atributy mužství, které budí spíše útrpný posměšek než respekt. Jsme tak v médiích svědky jakéhosi boje mezi machismem a zkarikovaným feminismem, vedeným muži, kteří nedokáží uvěřit, že je ženy netouží nahradit v rolích vládců světa. K nim se občas přidávají okázale neemancipované ženy, které zdůrazňují, že nejsou žádné feministky a touží po chlapákovi, který se o ně po všech stránkách postará. Obstát v takových stále se zvyšujících nárocích ale není snadné, takže chlapáci se často pod tlakem ekonomické krize a jiných osudových ran hroutí a projevují se spíše jako malí kluci brečící nad rozšlapanou bábovičkou. FALOKRACIE BES FALU Narůstá počet mužů, propadajících neurózám a nejistotám ve své mužské roli. Ta už totiž není jasně definována, tradiční dělba práce mezi pohlavími vzala za své a je třeba ke svému mužství hledat individuální vztah. V tom však muži oproti ženám fatálně zaspali. Mystika ženy je dnes všeobecně rozšířená a společensky akceptovaná. Na trhu je nepřeberné množství knih, seminářů a terapeutek, pomáhajících objevovat pravé ženství. Vagína a její symbolika jsou probírány ze všech stran, pořádají se o ní výstavy, točí filmy a hrají divadelní hry. Umělecká díla tvořená pomocí menstruační krve už nikoho nepřekvapí. To vše je výsledkem emancipačních snah žen a feministického hnutí a nemá v mužském světě obdoby. Zatímco ženy na svém vztahu k vagíně pracují, muži a jejich vztah k penisu zůstává tabu, nanejvýš se dozvíte, že si ho kompenzují silnými auty nebo stavbou mrakodrapů. Jedním z pokusů o rehabilitaci mužství je „mytopoetické mužské hnutí“, jehož autorem je básník Robert Bly. Jeho kniha Železný Jan je dostupná i v češtině. Už více jak dvacet let vede semináře, na nichž muži recitují poezii, oblékají se do kožešin a sborově bubnují, procházejí iniciačními rituály, a to vše proto, aby se naučili neskrývat pocity. Novináři si z jeho nahých mužů, pobíhajících po lese, dělají legraci a ženy se domnívají, že Bly učí muže, aby byli jejich nepřáteli. „Je to přesně naopak,“ ohrazuje se Bly. „Mladí muži ve skupinách nacházejí učitele. Z masmédií se nikdy nenaučí citlivé a zodpovědné mužnosti.“ Nezbývá než doufat, že podobné snahy o vytvoření „nového muže“, které se datují už od šedesátých let, budou úspěšné. Snad přibude mužů, ochotných nastoupit na mateřskou dovolenou, smířených s kariérou svých žen a předávajících svým synům tolik potřebný mužský vzor, aby pro ně otec nebyl jen tajemnou postavou, která na nějakém neznámém místě kdesi venku jakýmsi nepochopitelným způsobem zajišťuje rodinný rozpočet.