Začátkem května ale i u nás problikla zpráva o více než dvou stovkách uprchlíků, kteří prožili nepříjemné překvapení. Po nalodění v libyjském Tripolisu a zdlouhavé cestě na ně totiž nečekaly břehy italského ostrova Lampedusa, ale…opět Tripolis. Nazpět je přivedlo přímo na příkaz Říma italské námořnictvo. Zdánlivě okrajová událost představuje precedens, který italský ministr vnitra neváhal označit za „historický obrat“. Itálie totiž poprvé jasně ukázala, že uprchlíky nevpustí na své území a nezajistí jim možnost požádat o azyl. A to i přesto, že o něj podle statistik více než polovina z těch, kdo se v Lampeduse vylodí, žádá oprávněně. Na odpor se postavily lidskoprávní organizace, podle kterých Řím porušil Ženevskou konvenci i Evropskou konvenci o lidských právech. Ty zapovídají vydání uprchlíků do zemí, ve kterých může být ohrožen jejich život nebo svoboda. Libyi k nim můžeme směle počítat. Reakce Evropské unie, jejíž slovo už by něco mohlo vážit, byla ale o poznání vlažnější. Konec konců sama provozuje na „obranu“ svých hranic agenturu Frontex, v jejímž rámci k vytlačování lodí také dochází, pouze diskrétněji. Za zmínku stojí, že agrese vůči uprchlíkům navenek doprovází v Itálii stejnou agresi uvnitř země. Xenofobie a rasismus se stávají nejen legitimní, ale i úspěšnou politickou kartou. Před necelým měsícem přijal parlament takzvaný „bezpečnostní balíček“, který kriminalizuje ilegální imigraci. Clandestini do budoucna hrozí půlroční pobyt v deportačním vězení a deset tisíc eur pokuta. Italům, kteří jim poskytnou ubytování, tři roky. Domobrana organizovaná vládní (!) pravicově-populistickou Ligou severu se dočkala legalizace a strana kráčí do komunálních voleb v Lombardii se zajímavým požadavkem: speciální oddělení v metru pouze pro Miláňany. Taková normální země?
