Realita vyobrazená v populárních filmech a seriálech může ovlivňovat naše vnímání a přemýšlení. Právě z toho důvodu je velmi důležité v pop kultuře nejen různé typy znevýhodnění zobrazovat, ale také dbát na to, jakým způsobem jsou představovány. Stereotypní zobrazení totiž může předsudky a stereotypy, které ve společnosti stále panují, dále posilovat.
Pro každého z nás je důležité mít své vzory. Obzvlášť v dospívání jsou takové vzory velmi podstatné. I proto máme tendenci ztotožňovat se s filmovými a seriálovými postavami a charaktery, u kterých vidíme, že prožívají něco podobného jako my. Cítíme se díky tomu méně izolovaní a osamělí.
Lidé se zdravotním znevýhodněním však na obrazovkách často nenajdou nikoho, kdo by reprezentoval podobnou životní zkušenost. Filmový průmysl totiž v zobrazování života lidí s handicapem značně pokulhává.
V tomto kontextu se v pop kultuře často zmiňuje úspěšný seriál Sex education (Sexuální výchova) z dílny Netflixu. Ten na jednu stranu přináší do popředí témata, jako je například přístupnost veřejného prostoru či intimní život lidí se znevýhodněním. Seriálu je však často vyčítáno, že se tématům věnuje spíše povrchně. Kritika je často mířená například vůči zobrazení postavy Aishy, studentky se sluchovým postižením, která umí odečítat ze rtů. Její charakter však není v seriálu dostatečně představený a rozvinutý, kromě jejího znevýhodnění se proto divák o její osobnosti moc nedozví. Místy nicméně můžeme sledovat, jak je Aisha vystavena ableismu (tedy diskriminaci na základě svého zdravotního postižení), a to i ze strany svých přátel, kteří ne vždy berou na vědomí její potřeby.
Další kousek od Netflixu, který zaznamenal v minulých letech úspěch, je seriál Atypical (Atypický), jehož hlavní postavou je Sam, mladý muž s poruchou autistického spektra. Seriál čelí výtkám například za to, že se jedná o „další příběh heterosexuálního cisgender bílého muže, přestože má autismus“, jak píše pro server Time Sarah Kurchak, která je sama „na spektru“ a věnuje se tématu autismu a jeho znázornění v pop kultuře.
Stereotypní zobrazení může předsudky a stereotypy, které ve společnosti stále panují, dále posilovat.
Faktem je také to, že seriál byl natočen převážně pro neautistické publikum a ve tvůrčím týmu nebyl dostatek lidí, kteří by měli s tímto typem znevýhodnění vlastní zkušenost.Tvůrcům Atypical je proto často vyčítána nedostatečná inkluze, kdy ani jednu z hlavních postav nehraje člověk s autismem či jiným znevýhodněním. V celém týmu byli navíc pouze dva lidé s poruchou autistického spektra, a to jeden herec ve vedlejší roli a jeden člen týmu, který má na starost sociální sítě seriálu.
„Sam na mě působil jako sbírka stereotypů o lidech s autismem. Vypadal jako autista z vnějšího pohledu. Neviděla jsem ale zobrazení komplexnosti vnitřního života člověka na spektru,“ zmiňuje Kurchak. Podobně o Atypical píše i herec Mickey Rowe, který sám také žije s poruchou autistického spektra. „Média milují příběhy autistických bílých mužů, ale nesnáší při jejich vytváření spolupracovat s lidmi na spektru,“ popisuje.
Stejně jako Sarah Kurchak vnímá Rowe, že Atypical lidi s autismem stereotypizuje, protože ho tvořili lidé, kteří s ním nemají zkušenost. Jako příklad uvádí situaci, kdy Sam nosí na veřejnosti sluchátka, protože jako člověk s autismem může být kvůli hlukům prostředí smyslově přetížen. To podle něj sice lidé s poruchou autistického spektra běžně dělají, publikum je ale v případě Sama naváděno, aby se nad takovou skutečností zasmálo.
„Je hrozné, když tohle sledují lidé na spektru a začnou se stydět za to, že dělají něco, co jim pomáhá fungovat ve vnějším světě,“ komentuje Rowe. Tato scéna navíc není pro Atypical výjimečná, seriál často využívá situace, kdy se Sam snaží fungovat v ableistickém světě, jako zdroj humoru a pobavení publika. Celkově podle kritiků tvůrci Atypical tedy spíše zdůrazňují rozdíly mezi většinovou společností a lidmi s poruchou autistického spektra, než aby se snažili zobrazit, co mají společného.
Co se týká zobrazení autismu v pop kultuře, určitým milníkem se stal film Rain Man z roku 1988, který získal čtyři Oscary. Snímek dal lidem s poruchou autistického spektra mediální prostor, do té doby totiž žádný mainstreamový film život člověka s autismem netematizoval. Ani Rain Man se však nevyhýbá stereotypní reprezentaci, a právě kvůli jeho obrovskému úspěchu se tato stereotypizace lidí s autismem dostala do mainstreamové společnosti, kde například přetrvává mýtus, že lidé s tímto druhem znevýhodnění jsou vždy géniové s mimořádnými schopnostmi.
Tento důsledek však nemusí být nutně vinou samotného filmu. Snímek mohl být něčím, co téma do pop kultury vnese, za předpokladu, že ho další díla budou rozvíjet a navazovat na něj. Místo toho je ale spíše raritou. Osoby s autismem jsou navíc v pop kultuře obecně vyobrazovány prakticky vždy stejně jako v Rain Manovi, uvádí server The Guardian.
V rámci snímků natočených mezi lety 1918 a 2022 zahrnovalo významnější množství obsahu pro lidi se znevýhodněním pouze 4,2 % z nich.
Na druhou stranu ale můžeme v dnešním filmovém a seriálovém mainstreamu najít i příklady, které umí reprezentaci lidí se znevýhodněním dobře uchopit. Za zmínku stojí například seriál The L Word: Generation Q (Láska je láska: Generace Q), který je pokračováním stejnojmenné série z první dekády století.
Seriál zobrazuje například intimní a sexuální život lidí se znevýhodněním, což bylo do té doby v pop kultuře neobvyklé. V rámci The L Word: Generation Q dostává prostor postava Maribel ztvárněná herečkou a aktivistkou Jillian Mercado, která stejně jako Maribel používá invalidní vozík.
Mercado tak mohla do role a do seriálu vnést vlastní zkušenost queer člověka se znevýhodněním. „Intimita a sexuální život lidí se znevýhodněním je tabu. Ostatní si myslí, že nechodíme ven, nenavazujeme vztahy nebo nežijeme sexuálním životem. Sama jsem nikdy předtím neviděla na obrazovce sexuální scénu někoho, kdo by byl opravdu znevýhodněný,“ zmiňuje Mercado v rozhovoru pro The New York Times.
Téma „disability justice“ (tedy spravedlnosti pro lidi se znevýhodněním) se v rámci filmového průmyslu určitě posunuje. V roce 2021 například vyhrál Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli Troy Kotsur, a stal se tak prvním neslyšícím hercem, který kdy obdržel Cenu akademie.
Také Marvel uvedl ve stejném roce snímek Eternals, kde se objevila první superhrdinka, která je stejně jako její představitelka Lauren Ridloff neslyšící.
I přes tyto příklady má však filmový průmysl, a konkrétně ten ve Spojených státech, ještě co dohánět. V rámci snímků natočených mezi lety 1918 a 2022 zahrnovalo významnější množství obsahu pro lidi se znevýhodněním pouze 4,2 % z nich, cituje studii z roku 2022 server The New York Times. Pro představu, ve Spojených státech, kde výzkum probíhal, žije s nějakou formou znevýhodnění asi 26 % populace.
Studie zkoumala zhruba 164 tisíc filmových a seriálových titulů natočených za poslední století. Jako ty, které měly zásadní dopad na reprezentaci lidí se znevýhodněním, označila 6 895 snímků. Podle expertů je také zobrazení lidí s handicapem lepší ve filmech než v televizních seriálech.
Počet snímků, ve kterých se objevují lidé s nějakou formou znevýhodnění, podle studie roste, i nadále však filmaři do těchto rolí obsazují primárně herce a herečky bez znevýhodnění. Konkrétně tyto role ztvárňují lidé s handicapem pouze z pěti procent. Reprezentace lidí se znevýhodněním v rámci filmů a pop kultury tedy není zdaleka taková, jaká by mohla v rámci disability justice být.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
